ROBERT FULGHUM

Narodil se v roce 1933. Léta si psal svoje příběhy, úvahy, zamyšlení a postřehy do šuplíku. A je moc dobře, že je tam nenechal napořád. Prošel řadou různých zkušeností: byl kovbojem, folkovým zpěvákem, obchodním agentem, barmanem, učitelem kreslení, působil jako pastor, ale nejraději říká, že je lidským filozofem.
Z jeho tvorby třeba znáte:
– Všechno co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce
– Už hořela když jsem si do ní lehal
– Možná, možná ne
– Ach jo
– Od začátku do konce
– Třetí přání

A právě u Třetího přání se chci na chvilku zastavit. Jedna žena a dva muži: světoběžná Američanka Alice, Američan Max-Pol Millay, který se ocitl na křižovatce života, autor Krétské kroniky a rodilý Řek s anglickým pasem Alex Evans. To jsou tři hrdinové netradičního románu, který se odehrává na mnoha místech – ve vlacích, letadlech či na nádražích…Tři různé příběhy a přesto mají tolik společného. Jak pan Fulghum rád sám zdůrazňuje, jeho kniha začíná někde uprostřed něčeho a vlastně ani nikam moc nevede. Přiznám se, že zpočátku jsem byla docela zmatená a začítala jsem se do knihy asi na třikrát. Ale nakonec se to povedlo. Protože všechno má svůj čas a jak já říkám, každé zboží má svého zákazníka.
Často se k těm knihám vracím. Je v nich něco, co důvěrně znám a co je mi velmi blízké. A občas si říkám, že mi vlastně nebylo na škodu, že jsem za svůj život měla několik zaměstnání, protože všude byli lidé a jejich osudy, každý z nich ve mně zanechal svoji stopu a příběh, který ve mně dozrává.