Vyšlapuju si to po chodníku, v jedné ruce sáček se svačinou pro mě, v druhé ruce sáček se svačinou pro kolegu a v podpaží láhev Poděbradky.Ze zarohu se proti mě vyhrne mladík s obloženou maxibagetou. Já si jdu po svojí straně, on však nikoli. A nastává klasická hra na vyhýbanou. Znáte to, ne? Já vpravo, on taky, já vlevo, on taky. Kličkovaná skončila neúspěšně pro bagetu. Vypadla mu z ruky a on na ni zůstal tak smutně koukat… Fakt mi ho bylo líto. A představte si, že se mi omluvil.
„Nic se nestalo,“ řekla jsem s opravdu srdečným úsměvem. Ještě jsem mu nabídla sáček, aby tu majonézu nebral jen tak do ruky. A pak jsme si šli každý po svém. Každý bohatší o zkušenost. Já budu příště ostražitější a budu předvídat, že na mě může kdykoli vyrazit šílenec s bagetou, a on si určitě bude pamatovat, že se chodí vpravo…
Pěkný den !
Jo, jo, tak tohle znám moc dobře
Snad každý to musel několikrát v životě zažít….