Vzpomněla jsem si dneska ráno při cestě do školky na útlou knihu pana Roberta Fulghuma Životní rituály. Píše o svých rituálech, menších či větších, ale všechny jsou pro něj velmi důležité.U nás to chodí každé ráno úplně stejně. Tudíž bych to mohla nazvat rituálem. A velmi milým.
Když odvedu ONdrulku do školky, projdu zpět dlouhou chodbou a vyjdu ven. Jdu po asfaltovém chodníčku kolem okna, za kterým ON stojí na židličce a mává mi. Já mávám jemu, pošleme si pusu lehkou jako vánek. Dám si pusu na dlaň a potom mu ji fouknu. Znáte to jak se to dělá. ON udělá to samé, usmějeme se , zamáváme a jdeme si každý po svém. Tak to asi je rituál, žejo?
Mějte se moc krásně. Vaše Qenda
rituály jsou nejenom ráno, ale i večer a vlastně i už po příchodu ze školy domů. Je to zajímavé, ale dá se přesně určit, co bude při odemykání dveří a jaký bude následovat pozdrav