Starosti

Vystoupila jsem z auta,všechny věci moje i ONdrovy a jak jsem toho měla plné ruce, upadla mi ONdrova pantofle ( kterou jsme měli stejně jen tak do počtu, neboť chodí všude bos). Povídám:
„Podáš mi, prosím tě, tu pantofli, Ondrí? Beztak je tvoje. Tak bys mi mohl aspoň pomoct.“
„To mám teda dneska starosti,“ povzdechl si když se ohýbal. „Tak ty mi koupíš zmrzlinu, já jí celou sním a teď ti ještě musím podat pantofli…“