O ČERVENÉM LÍSTEČKU

Nedělní odpoledne jako stvořené na procházku. Vzduch voněl podzimem a sluníčko mělo ještě pořádnou sílu. Vyrazili jsme s ONdrou na procházku kolem Statenic a sbírali spadané listy. Žluté, zelené, hnědé, oranžové a červené. Ten byl ale jen jeden a tak povídám:
„Ondrí, hledej ještě jeden červený lístek, ať tomuhle není smutno.“ A ONdra řekl:
„Tak jo, já mu najdu bráchu.“
„Kdepak asi může být?“ zeptala jsem se a rozhlížela se po zemi. ONdra se zamyslel a dal mi odpověď:
„Asi se oblíknul, vzal si kalhoty a bundu, čepici a boty, klíče si vzal, odemkl si, otevřel branku, zavřel, schoval si klíče do kapsy a šel.“
„Cože?“ zvedla jsem hlavu a podivila se jeho fantazii. „A co dál?“
„Ještě řek čau, ale to až když se vrátil z procházky…“