Vždycky když

slyším píseň Čerešně v podáníPANÍ zpěvačky Hany Hegerové, vzpomenu si, při jaké okolnosti jsem se s ní seznámila. Bylo to vloni, 15.března ve velké síni strašnického krematoria. Bohužel.
Už je to rok, co odešli naši kamarádi Iveta a Venda Pečenkovi. Bolí to pořád, ale mají se dobře. Oni byli takoví i tady, že si udělali pohodu. Proto věřím, že je jim fajn. Často na ně myslím, stejně jako stovky lidí tady a dvě jejich prima dcery, které se porvaly s nepřízní osudu jako dvě lvice…
Věřte mi, že vždycky když slyším pomalou předehru, mrazí mě po celém těle a jsem zase tam, mezi těmi lidmi, uprostřed žalu a bolesti…
Nezlobte se, že to připomínám, ale i to k životu patří.