Jména, pojmy …

… Karel Zich, Zuzana Navarová, Jiří Kodet, Petr Haničinec, Karel Svoboda, Josef Vinklář, Jarmila Loukotková, Stella Zázvorková, Petr Zahajský, Boris Rosner, Helena Růžičková, Pepa Blažejovský, Petr Eben, Jiřina Steimarová, Václav Žilka, Miloslav Šimek …

Víte, co mají tato jména společného? Víte. S těmi jmény odešly osobnosti. Pojmy z herecké a hudební scény. Odešli brzy. Někteří až zbytečně brzy. Ale je otázkou, co je brzy. Všechno má svoje pravidla, nic z toho, co se stane se nestane náhodou. Pro lidi okolo je to rána. Zásah. Bolest. Ať odešli rodině či známým nebo „jen“ fanouškům a obdivovatelům, odešli z nějakého důvodu. Vždycky musí být nějaký důvod. Musí. JÁ si myslím, že musí. Úzký okruh pozůstalých pláče. Spousta cizích lidí kroutí hlavou a nechápe proč se to stalo. Nikdo neví, proč se to MUSELO stát. Ať byl důvod jakýkoli – vysoký věk, nemoc, nebo souhra nešťastných událostí, kterým se říká nehoda, či neopatrnost. V každém případě budou chybět. Každý je ve smyslu bytí nenahraditelný.
Možná moc přemýšlím, ale když tu byli, většinou jsme je brali jako součást života kolem nás a ani nás nenapadlo jak moc nám budou chybět, až tu nebudou. Jaké to bude, až Spirituál kvintet zazpívá bez sametového hlasu Karla Zicha, nebo skupina KOA bez projevu Zuzky Navarové, nebo Pacifik bez kytarových kouzel Pepy Blažejovského. O tom nikdo nepřemýšlel. Já tedy určitě ne. A i když tyhle formace pokračují dál, výborně a v novém složení, prostě je jo jiné.
Věnujte, prosím, se mnou vzpomínku těm, co už tu s námi nejsou a kteří nám svým bytím dali mnoho, obohatili nás o kus sebe, aniž by si to třeba uvědomili. Poděkujte jim, prosím, zaslouží si to.

Děkuji Vám, že jste mě pochopili!