Původně jsem myslela, že použiji některou z mých humorných povídek. Ale to se mi nezdálo příliš humorné. Někdo by se možná zasmál, někdo možná ne. Tak jsem to vzala z druhé strany.
Co je to vlastně humor? Jeden výkladový slovník mi objasnil, že přesná definice humoru je velmi problematická. Což jsem věděla i bez slovníku. Hlavními rysy humoru jsou nesmyslnost a moment překvapení. Musíme počítat s tím, a je to logické, že se často někdo ocitá v roli poškozeného. Říká se, že si někdo z někoho utahuje, dělá si z něj legraci, střílí si z něj, strefuje se do něj… Je otázkou, s jakou bravurou to ten jistý ustojí, pokud to vůbec ustojí. Může se urazit a je po legraci. V opačném případě vznikají velmi komické situace, když to ten, který byl dosud terčem kamarádových vtípků otočí a najednou je sám v pozici střelce. A pokud je hráč, pochopí a na hru přistoupí, jsme svědky velice zajímavé, legrační, vtipné a úsměvné etudy. Před tím, než si začneme z někoho utahovat je skoro nutné uvědomit si, jak dalece toho člověka známe. Buď víme, že je to ten týpek, který žádnou legraci nezkazí a máme vyhráno. Může to být ale ten suchar, který nechápe žádnou legraci, natož takovou, která je páchána na jeho osobě. V tomto případě nejde o humor, ale spíš o trapas. Začne zdlouhavé vysvětlování, jak byla narážka myšlena, že se nemělo jednat o poškození jeho samotného, leckdy se může stát, že poškozený opouští společnost, odchází uražen, znechucen a je přesvědčený, že právě přišel o kamaráda. I taková situace sama o sobě může být humorná svojí absurditou, neboli nesmyslností. A jsme zase u definice – nesmyslnost je jedním z hlavních rysů humoru. I když takhle asi není myšlená.
S humorem velice úzce souvisí smích, což je hlasité vyjádření veselí či radosti. A může to být reakce na cokoli. Na vtip, grimasu, přeřeknutí, na cokoli. Výbuchy smíchu bezesporu vyvolávají grotesky, ať hrané či kreslené. Vzpomeňme na Laurela a Hardyho, na pana Buriana nebo na Toma a Jerryho. Smích ovšem nemusí být nutně vyvolán jen humornými situacemi. Spouštěčem smíchu mohou být daleko méně prozaické záležitosti jako například inhalace oxidů dusíku nebo marihuana. O té v souvislosti s humorem výkladový slovník neříká vůbec nic.
Humor a smích patrně sehrály jednu z hlavních a důležitých rolí při vývoji člověka. Staří Řekové vykládali humor jako slovní tekutinu, které je pro tělo třeba jako vody či vzduchu. Každý, nebo aspoň převážná většina lidí to může potvrdit, že s humorem jde všechno líp. A nemusíme jej pracně hledat. Vždyť je všude kolem nás. Například malé děti. Vytvářejí humorné situace, ani o tom nevědí. Už jen to, jak poznávají svoje tělo. Jak je neposlouchají nožičky a nebo si vzpomeňte na první slova vašich ratolestí. Dodnes se směju tomu, když za mnou přišel můj synek když mu byly asi dva a s vážnou tváří mi řekl : „Maminko, belanin laje la pijámo.“ Pak se ukázalo, že slon Benjamin hraje na piáno. Smála jsem se tomu vlastně ještě před chvílí. Nebo jsme jezdili do mulejumu a do likeje. Přeloženo z miminštiny do češtiny muzeum a IKEA. A další a další. Nevím, co mě tehdy osvítilo, že jsem vzala notes a všechno si od té doby zapisuji. Věřte, že když je mi smutno, stačí si počíst a za chvíli utírám slzy od smíchu.
Nejsou to jenom děti, které svým neohrabaným chování způsobují u druhých výbuchy smíchu. Jenže ony to berou tak, že se jim my dospělí smějeme. Můj syn to tak bral taky. Dneska je mu šest a už to pochopil. Sám už se pokouší o vtípky. Zatím ještě není tak zdatný a často jeho pokus o šprýmování vypadá jako nevinná provokace. Ale já mu fandím, pomáhám mu jak to jde, protože musí být na život připraven po všech stránkách. Kolikrát jsem mu vysvětlovala, jak byla naštvaná na taťku, když mě jako dítě zlobil. Ostatně on to dělá rád dodnes. Umíme se pošťuchovat slovně a dělat si ze sebe švandu. Myslím, že to, že lidi nemají smysl pro humor je důsledek něčeho. Člověk by měl umět dělat si legraci sám ze sebe. A neurážet se když si někdo utahuje z něj. Život je pak veselejší a mnohá trápení nejsou tak intenzivní. Moje babička říkala, že humor je koření života. A pak to říkal pan Werich a Menšík a Sovák a … Víte o čem mluvím. O tom, že vrásky na čele nemusí být jenom od starostí. Všimli jste si někdy, že spousta lidí má takové vějířky kolem očí? Ty jsou od smíchu. A smích je cesta k srdci. Já se taky ráda směju, mám ráda lidi, kteří se smějí, mám ráda když někdo dělá legraci a myslím, že jí umím i nepokazit. Kolikrát jsem byla postřelená od jiných. Někdy mi to zapaluje rychleji, někdy vůbec. A to je potom k popukání.Tak třeba včera… Ale to vám povím až příště.
Rubriky
- Čeština je krásná (32)
- Četli jste…? (8)
- Fotogalerie (48)
- Kdo jsem já? (9)
- Něco o jídle… (5)
- Něco o zdraví … (8)
- Něco pro děti (14)
- Nezařazené (61)
- ONdrova galerie (7)
- Ondrovy hlášky (97)
- Přečtěte s vašimi dětmi (3)
- Příběhy psané životem (176)
- Rady báby Dymákové (4)
- Recenze na knihy, CD, divadlo … (93)
- Skafocefalie (7)
- Srdcem a očima (12)
- Trocha poezie… (1)
- V roli novinářky (119)
- Vtípky a legrácky (8)
- Zajímavosti (101)
- ŽELÍZY 2009 (6)
Nejnovější komentáře
Archivy
- Leden 2017
- Červen 2016
- Květen 2016
- Duben 2016
- Březen 2016
- Únor 2016
- Leden 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Květen 2014
- Říjen 2013
- Květen 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Leden 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Září 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Prosinec 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Leden 2005
- Srpen 2003
- Březen 2003
- Listopad 2002
- Prosinec 2000
- Leden 2000
Základní informace
Nejvíc upřímného humoru dokáží zprostředkovat děti.To nejlíp znám sama.Smutné však je, že někteří dospělí ho jen předstírají.
Alnie,sám určitě víš, že všechno souvisí se vším!
Jarmilko,ale o tom je přece řeč :-))
Už tu zase budu, měla jsem těžké období. Ale s trochou humoru jsem to zvládla
Trochu politiky do té srandyNevím, jestli to něco vypovídá o stavu naší společnosti, ale po shlédnutí filmů Václav a Občan Havel musím konstatovat, že náš minulý prezident má obrovský smysl pro humor (Václavovi z výše zmiňovaného snímku udělil milost na základě petice se třemi podpisy). Zato ten současný prezident má smysl pro humor nulový.
Na druhou stranu netuším, jestli se Švejnarem bychom to v tomhle ohledu měli o mnoho lepší.
HumorSmysl pro humor si mohou lidé vytrénovat, ale pokud nemají alespoň špetku od Boha, nikdy se ničemu nezasmějí.
Důležité je, aby si člověk uměl udělat srandu sám ze sebe, potom mu cizí humor nevadí. Ovšem nesnáším ty, co šprýmují na úkor druhých, ale pak na svou adresu vtípky přijmout neumí.
Jó holt, každý jsme nějací.
BONALI
P.S. Konečně ses rozepsala.
Jarmilko,máš pravdu, ale jsou mezi námi i lidé, kteří opravdu srandu nepochopí. Bohužel jsem takových několik poznala. Takovým lidem se může říkat třeba vztahovační.Chápeš mě?
nebo taky nepochopený vtipjak se říká: Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení.
Sranda je, když se lidi smějou.Všichni.
Když se smějou jenom někteří, je to šikana.
Děkuju!Až mě to vehnalo slzy do očí. Opravdu. Děkuju moc
KrásaTo pohladí po duši, objevit blog psaný takovým krásným jazykem, asi sem budu chodit častěji.
Moje tříletá dcera, kdykoliv se jí smějeme, našpulí rty, zamračí se, pozvedne ukazováček a hlubokým hlasem zvolá: „neni míchu!“ (přeloženo do češtiny – není k smíchu), což vyvolá další vlnu smíchu.
A ty vějířky kolem očí… mám… heč.