S dveřmi na záchod si ONdra poslední dobou vůbec
nerozumí. Dřív je nechával pořád otevřené a dostával za to vynadáno. Začal si dávat pozor a poctivě je zavírá. Ale:
Minulý týden běžel chodbou kde je přítmí zrovinka „tam“ a ouha! Při své zbrklosti zapomněl, že si dává „ten pozor“, jak říká, a prásk! Na čele vyběhla během chvíle boule jako švestka. Předevčírem si nějak nestihnul přešlápnout, nebo co, dveře se vrátily a dostal klikou do oka. ( Zrovna dorostl do té klikové výšky). A dnes ráno se s nimi potkal zase a odnesla to tvář. Naše intimní místnost má asi tak dva metry čtvereční, možná i to hraje určitou roli. Přesto se s potutelným úsměvem ptám, kde je chyba.
V životě se ještě párkrát obouchá o cokoli, ale když mu tečou slzy jako hrachy a zoufale říká „Ty pitomý dveře …“, sice s ním cítím, ale musím se smát.
Troubínek malej, neobouchanej