Jsem normální pako!

Znáte situaci, kdy spěcháte, máte všechno přesně rozplánovaný, víte, že každá minuta má svoje využití a na prodlevy není čas?
Určitě to znáte.
Tak moje dnešní ráno bylo typickým úkazem toho, že člověk míní a… Vezla jsem Ondru do školky, vzala všechny věci a buch buch … pozavírala všechny dveře a šli jsme. Pusa, pohladit, přitulit, pomazlit, zamávat a rychlý odchod k autu. A ejhle: jedna kapsa prázdná a v druhé klíče od baráku. V naději že klíče od auta zůstaly na skříňce ve školce jsem se otočila, vyběhla poslušně v návlecích čtyřicet schodů a mezi dveřmi se srazila s paní učitelkou.
„… jste si je nechala asi v autě,“ řekla s úsměvem.
„Vždyť jsem je měla v ruce,“ prohrabala jsem nesmyslně ONdry pytlík s oblečením. Nic.
„To jsem ale pako,“ řekla jsem bez úsměvu. Fofrem otočka a úprk dolů.
Přišla jsem k autu a koukám … no jasně. Spokojeně odpočívaly v zapalování, auto poctivě zacvakané ze všech stran. A čas, který tak střemhlav letěl se najednou zastavil. Minuty se posouvaly kupředu a v hlavě se roztočil kolotoč. Náhradní klíče visí doma na věšáčku. Volám domů, jestli mi je někdo nemůže přivézt. Může, ale tak za půl hodiny. No tak počkám. Nezvykle klidná jsem ani nekopala do pneumatik. Vtom šel kolem příslušník obecní policie.
„Co tady tak bloumáte?“ zapředl hovor a v sáčku v jeho ruce čekaly dvě kobližky a jahodový jogurt. Vyposlechl si můj příběh o blbosti a začal bez přemýšlení jednat.
„Počkejte, dojdu pro provázek,“ řekl stroze a odkvačil. Na co provázek, napadlo mě. Kdybych měla kus drátu, asi bych si pomohla sama. No nic, drát nemám, tak čekám.
Dvoumetrový provázek a dvacet vteřin stačily k tomu, aby byly dveře dokořán. Jak to udělal nevím, slíbila jsem mu, že se nebudu koukat. I když bych to třeba mohla někdy využít. Po očku jsem sice šmírovala, ale slušnost a vyřčený slib mě nutily odvracet hlavu na druhou stranu.
Stalo se. On pospíchal na kobližky a já za svojí prací. Všechno jsem stihla v daném čase a pomoc v pravou chvíli ocenila. A pak že si lidi nepomáhají. Dnes ráno se mi potvrdilo, že dobrý člověk ještě žije!