HÝČKEJTE SVOJE TŘI POKLADY! (Regenerace leden 2O11)

„Věřte svojí intuici a potom všechno dopadne tak, jak má!“Od dětství se intenzivně věnovala sportu. Po maturitě začala využívat svůj talent a lásku k pohybu i v povolání. Pracovala jako trenérka v oboru fitness po celém světě. Pak ale přišly vážné zdravotní problémy a pro ni začalo velmi těžké období plné bolesti, strachu a beznaděje. Po neúspěšných operacích páteře a mnoha terapiích začala hledat svou vlastní cestu k plnému zdraví. Objevila Zhineng Qi Gong a její život se zlepšil o 90%. Dnes učí své žáky, jak je důležité mít se rád. Seznamte se – paní Dasha Kocourková.

Co je Zhineng Qi Gong (čti čineng čchi kung)?
Čhci-kung je práce s energií a především filozofie. Je základem veškerých východních bojových umění a má zhruba kolem 2000 různých stylů. Rozlišuje se, za jakým účelem jej chcete použít – meditační nebo léčebné cvičení nebo bojové umění. „Taoisti a buddhisti jej praktikovali jako meditaci v pohybu,“ říká Dasha, která učí své žáky od roku 2002 a v době uzávěrky tohoto čísla pobývala v Číně. „Velmi důležité je spojení tzv. tří pokladů – těla, dechu a mysli, které musí mít každý člověk v harmonii, neboť jsou na sobě závislé a musí navzájem spolupracovat.“ Klíčem cvičení je práce s myslí. Na rozdíl od běžného sportování, kdy jde energie směrem ven, tady se člověk soustředí na to, aby pozornost upínal směrem dovnitř. Cvičí se zavřenýma očima, pohyby jsou velmi pomalé, a tím může vnímat i ten sebemenší pohyb. „Když vidíte cvičit čchi-kung, připadá vám to velmi pomalé a nudné. Ale za krátko to začnete vnímat jinak a budete cítit, jak se měníte,“ říká Dasha, a dodává, že se stala na cvičení doslova závislá.

Na seminářích v Číně se často cvičí pod širým nebem.

Proč je cvičení tak pomalé?
Celé cvičení je především o vnímání sebe sama. Je to minimalistická práce jediné myšlenky – myšlenky přítomnosti, absolutního vnímání okamžiku v přítomnosti. „Když pomalu hýbu prsty, vnímám jen ten pohyb prsty a nic jiného nedělám. Při pomalém cvičení vím o každém malinkém pohybu. Když zavřete oči, nevnímáte jimi, ale zapojujete představivost. A v představách může člověk úplně cokoli.“ Už Einstein říkal, že představivost je důležitější než znalost. Lidé staví svoje životy hlavně na zkušenostech a znalostech, které jim byly předány, a mysl je jimi poněkud omezená. Mají obrovské možnosti a mohou se vyléčit z jakékoli nemoci – z cukrovky, z ochrnutí, z rakoviny. „Proto je moc důležitá představivost, protože ochrnutý člověk může cvičit jen mentálně ve své představě. Učím své žáky mít jednu jedinou myšlenku, protože soustředit se na víc myšlenek strašně vyčerpává. Čhci-kung pomáhá mysli osvobodit a posunout hranice. Kam až je dokážete posunout, odtud k vám přijde energie. Konečnou fází cvičení je nemyslet a jen být. Neovlivňovat ve své mysli co se stane v budoucnu, ale prostě jen setrvat v tom okamžiku, který je teď.

Spoléhat se sám na sebe
Dasha byla velmi mladá, když jí lékaři diagnostikovali endometriózu – vážné onemocnění dělohy, na kterou nebyl lék a nikdo nevěděl, odkud přišla. „Jedinou cestou klasické medicíny bylo přivést ženu do umělého přechodu. A to mě potkalo v pětadvaceti letech,“ vzpomíná křehká usměvavá žena, která ví o bolesti své. Setkala se s různou literaturou, velmi ji oslovila akupresura, ale bylo pro ni příliš komplikované naučit se, který bod a kdy má mačkat. „Mám ráda jednoduché věci a akupresura na mě byla moc složitá. Pak jsem poznala čhci-kung, kde jsem začala pracovat s myslí a věděla jsem, že touto cestou pro sebe můžu udělat maximum. Oslovil mě svou jednoduchostí.“ Číňané říkají, že udělat z jednoduchého složité jde lehce, ale opačně je to velmi složité. A lidé se opět začali vracet k jednoduchosti. „Další věc, kterou jsem díky cvičení poznala, je samoléčba. Léčit se sám znamená převzít sám za sebe zodpovědnost a pracovat na sobě. Kdo vás zná lépe než vy sám?“ Dasha vyzkoušela všechno možné, ale marně. Pomoc z venku přicházela, ale nepomáhala. Začala hledat pomoc v sobě a přišla na to, že pomoci si sám je jedinou cestou. „Znamená to vrátit se ke své přirozenosti.“ Když pocítila obrovské účinky a její život se jí začal měnit k lepšímu obrovskou rychlostí, chtěla o tom říkat dalším lidem. Začala studovat v Číně a v Německu. „Já jsem na sobě viděla, jak se měním před očima, prohloubil se mi dech, cítila jsem se šťastná a bylo mi moc dobře.“

Hodí se opravdu pro každého?
„Rozhodně pro kohokoli,“ kývá hlavou. „Mám třeba i osmdesátileté žáky, kteří teprve začínají. Navštěvují mě lidé s roztroušenou sklerózou, nebo lidé na vozíčku. Cvičit můžete vsedě, vleže, nebo ve stoje, je to úplně jedno.“ Pro mysl je větší trénink cvičit bez pohybu, jen v představě. Člověk se nehýbe a jen si představuje, jaký pohyb právě dělá a soustředí se jen na ten jediný. „A to je právě to posouvání hranic. Nutné je si také uvědomit, že je to všechno o lásce. K sobě i k bližnímu.“ Když lidé docvičí, cítí se láskyplně a není výjimkou, že jim tečou slzy štěstím, protože cítí energii přicházející z vesmíru, která začne zase proudit oběma směry. „Výborné je cvičení třeba i pro miminka, která se narodila nedonošená a jsou v inkubátoru. Maminka soustředí svou myšlenku na představu jako by bylo miminko ještě u ní v bříšku, a posiluje ho na mentální linii. Vazba mezi matkou a dítětem je obrovsky silná.“ Na příští rok chystá Dasha poprvé týdenní kurz pro děti. „Děti mají neuvěřitelné schopnosti, které v nich společnost tlumí. Jejich mysl je ještě čistá a neořezaná. A čím dříve začne s cvičením, tím lépe. Čhci-kung není jen o zdraví, ale i o rozvoji osobnosti, talentu a potenciálu, který člověk má.“ Poměrně donedávna bylo proto v tajnosti. V Číně jej cvičila jen tzv. čhci-kungová rodina, což byli mniši, lékaři, advokáti a šlechta. Nebylo dáno každému kultivovat svoje schopnosti a také svobodu. Až od padesátých let začal tuto metodu rozvíjet a aplikovat na nemocné lidi doktor Dr. Pang Ming a zpřístupnil ji každému.

Čínu si Dasha zamilovala!

Jak vypadá výuka – je náročná?
Na dvoudenním kurzu Dasha svým žákům vysvětlí základy cvičení, jaké mají možnosti, čeho může každý jeden dosáhnout tím, že na sobě bude pravidelně pracovat – cvičit. „Naučím je základní sestavu, která trvá čtyřiadvacet minut, a oni jsou po těch dvou dnech schopni samostatně pracovat spolu s CD, které ode mě dostanou. Mají na něm velmi pomalu namluvené pohyby, které mají dělat, k tomu jim hraje jemná hudba. Má sloužit nejen k tomu, aby věděli, co mají dělat, ale také aby setrvali v té pomalosti.“ Dasha vzpomíná, kolik lidí se jí svěřilo, že zpočátku při tak pomalém tempu cítili pocity nedočkavosti, netrpělivosti a někteří i návaly agresivity. „Lidé neumí setrvat v pomalosti a uvědomovat si sebe sama. Jsou zvyklí všechno dělat rychle, aby to už měli hotové a mohli dělat něco dalšího. Já jsem byla stejná,“ směje se. „Neuměla jsem šetřit silami, rozvrhnout si je, pořád jsem se někam hnala.“ Je nutné dodržovat cyklus 24 hodin, takže stanovit si na cvičení vždy stejnou dobu. „To je stejné, jako když vám lékař předepíše tabletku a vy ji musíte užívat ve stejnou dobu. Tady je to úplně stejné. Pravidelnost a disciplína. Ale ne vojenský režim. Člověk musí cvičit s radostí.“ Už po týdnu žáci pozorují změny k lepšímu a hlavně vnitřní klid. „Člověk je zvyklý komunikovat pořád jen ven, ale měl by i dovnitř. Umět se zavřít a být jenom pro sebe. I tady musí být rovnováha. Extrovert by se měl umět uzavřít a introvert naopak otevřít. A vidím to na mých žácích. Ti, kteří mají problémy s nadváhou hubnou, a ti hubení přibírají. Cvičení je harmonizace mezi tělem a duší a neustále pracuje se všemi třemi poklady.“

Praha je Praha. „Tady cítíte kulturu na každém kroku,“ říká s láskou.

Více o paní Kocourkové najdete na Dasha Kocourková