Michal Kupec (41) žije ve Statenicích téměř dvacet let. Za tu dobu si získat vážnost a důvěru spoluobčanů, druhým rokem zastává funkci zastupitele obce a přes pět let je starostou TJ Sokol Statenice. Souhlasil s krátkým zastavením, které jsem potřebovala, abych se ho zeptala na pár věcí v souvislosti se sportovním děním v naší obci.
Michale, s jakou představou jsi usedal na starostovskou židli?
„Do funkce jsem vstoupil v době, kdy šla výsledková křivka směrem dolů. Lidé mi přisuzují podíl na úpadku fotbalu, ale to je těžké. V poslední době chybí nadšení, soutěživost a pospolitost. Nechtěl jsem dělat revoluci ani převrat. Jen jsem chtěl zjistit, kdo je ve výboru a kdo je aktivní, udělat nábor, najít nové posily, které by v sokolské tradici pokračovaly. Ale záhy jsem zjistil, že oni ani nemají chuť se scházet, natož vykazovat nějaké výsledky. Starší generace pomalu odchází, a když ji nezastoupí mladí, tak spějeme k rychlému a jistému konci. Otevřeně říkám, že jsem znechucený systémem dobrovolných svazů, protože každý, kdo chce provozovat něco „dobrovolně“, chce jenom peníze a přitom podstata je někde úplně jinde. Mým přáním bylo a je, aby si každý mohl jít kdykoli zasportovat na naše přírodní hřiště, které je velmi dobře přístupné.“
Jak žije organizačně sokolské společenství v obci?
„Sokol ve Statenicích dnes funguje v podstatě už jen díky oddílu kopané a cvičení žen, které se scházely v Sokolovně v Horoměřicích. Momentálně ani tady není nikdo, kdo by v tradici pokračoval. Dříve byly aktivní oddíly v každé obci. Když vidím, jak v ostatních obcích sportují děti, protože to vidí u svých rodičů, kteří šli ve stopách zase svých rodičů, musím říct, že je mi z toho smutno. Chybí motivace, vůle a snaha o předávání znalostí i dovedností napříč generacemi. My třeba vůbec nemáme žákovskou členskou základnu, za jejíž absenci platíme Okresnímu fotbalovému svaz Praha-západ nemalé pokuty. Dřív měla obec dvě mužstva dospělých. Dnes už je jen jedno, které tvoří pouhých dvacet procent místních mužů, zbytek jsou „přespolní“ a ti ještě chodí na tréninky nepravidelně.“
Zmínil jsi Sokolovnu v Horoměřicích. Není úpadek aktivit u nás způsoben právě tím, že nemáme k dispozici podobné zařízení?
„Rozvoj Sokola je přímo úměrný rozvoji obce. My jsme Sokolovnu měli, to všichni pamatují, ale protože obec neměla dostatek peněz na vlastní provoz, natož aby podporovala Sokol, byli jsme nuceni ji před mnoha lety pronajmout. Po stavebních a vizuálních úpravách by tady mělo nově vzniknout centrum prodeje zimních zahrad včetně dětského koutku. Lidé se ptají, zda takové centrum potřebujeme. V současné době je to však jediný nástroj financování Sokola a drží celý její chod. Například jsme dosáhli na opravu části střechy na kabinách, novou žumpu a jsou další výdaje spojené s chodem hřiště. Začali jsme pronajímat reklamní panely umístěné na zábradlí kolem hřiště za symbolickou cenu a tento způsob reklamy je velmi přitažlivý a oblíbený. Další podporou je Letiště Praha se svými programy v rámci projektu „Dobré sousedství“.
Řekni závěrem něco povzbuzujícího – úspěchy, plány, naděje…
„Já si myslím, že všechno je o komunikaci. Když lidé chtějí a jsou ochotni pro to něco udělat, pak může fungovat cokoli. Proto věřím, že se i situace kolem Sokola stabilizuje a zlepší. Současné dění v obci je pro mnoho občanů nesrozumitelné a od nespokojenosti se odvíjí i neúčast na ostatních aktivitách. Věřím, že se věci posunou k lepšímu a v létě, jako v předešlých třech letech, opět uspořádáme Statenický cup, kdy si na hřišti zasoutěžilo mnoho týmů složených i z celých rodin, které hrály jako o život, užili si legraci a odvezli si nejen ceny za účast, ale také vzpomínky na to, že ve Statenicích je dobrá parta a sportovní nadšenci.“
Tento článek vyšel v upravené podobě ve Zpravodaji Statenic a Černého vola – číslo 1/2012