Žánr: Dětská literatura
Ilustrace: Marcela Walterová
Grafická úprava a sazba: Karim Shatat
Redakce: Věra Marušková
Korektura: Jitka Neureuterová
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2015, 21. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 80
ISBN: 978-80-87654-14-9
Hodnocení: 100%
A máme je tu potřetí. Sourozenci Viktorka s Viktorem už jsou staří známí a taky hlavní hrdinové dvou předchozích knížek z dílny nakladatelství JaS – Pohádkový zvoneček a Pohádkový klásek. A stejně jako dvakrát, tak i potřetí se znovu setkáváme s rodinou Hrdličkových. To jsou, kromě zmíněných sourozenců, ještě maminka, tatínek, dědeček Karel a babička Karla. A právě tihle dva zpříjemňují dětem čas vyprávěním pohádek, příběhů a veselých říkadel. Žádná návštěva u babičky a dědečka se neobejde bez veselých básniček a pohádek, které mají Viktorka a Viktor nejraději. Jsou to ty nejkrásnější společné chvíle. Babička se usadí do svého štrikovacího a děda do svého vyprávěcího křesla. Děti si posedají kolem nich a dychtivě očekávají vyprávění, která se ale musí stihnout ještě dřív, než je maminka zavolá k večeři. Dědeček je opravdový vypravěč a vždycky stihne svoje vyprávění včas, aby se maminka nezlobila. Když do večeře zbývá jen malá chvilička, sáhne raději po básničkách, babička zase přidá říkanky, ale taky rozpočítadla, kterých má v zásobě stále dost.
Pohádkové vajíčko má pěknou barevnou obálku, protože je o vítání jara. Děti lítají venku, cákají se ve vodě pod okapem a radují se, že vykvetla první bledulka. Příběh začíná. Jana Semelková poskládala další báječnou knížku nejen pro děti, ale samozřejmě i pro jejich rodiče. Já jsem si ji sama také četla před spaním a vzpomínala jsem na svoje dětská léta. Jana totiž vsadila na tu jistotu – stará česká klasika je nesmrtelná. Použila tu některé pohádky od Boženy Němcové, Elišky Krásnohorské, verše od Josefa Václava Sládka a řadu lidových říkadel. A já jsem si zavzpomínala na dobu, kdy jsem byla malá holka, a většinu textů si pamatuji ze školních čítanek, z družiny, nebo z recitačního kroužku. A stejně jako dvě předešlé knihy, se mi ani tuto nechtělo opustit. Vrátila jsem se zpět o mnoho let, když jsem byla malá holka a zahrabaná pod peřinou jsem hltala řádky pohádkových knížek a litovala, že musím jít spát, že ráno musím vstávat, že musím jít do školy…
Celou knihu báječně doplňují líbivé a dětsky hravé ilustrace Marcely Walterové, které mi něčím připomínají rukopis Heleny Zmatlíkové. Asi i proto knížka celkově působí velmi teplým a přitažlivým dojmem. A tohle všechno podtrhuje autorka hned v úvodním věnování:
Všem malým,
kteří rádi poslouchají pohádky,
všem velkým,
kteří je rádi vyprávějí,
a Karlovi,
s kterým se pohádkově žije
Pro ty, kdo neznají souvislosti, Karel je muž Jany Semelkové. Na webových stránkách nakladatelství JaS je v záložce O nás (http://www.jasknihy.cz/index.php/jas) krásný rozhovor s Janou. Je tu i tato otázka: „Jano, plníte si založením vlastního nakladatelství svůj sen?“ A Janina odpověď vlastně objasňuje důvod, proč svého muže zmínila ve věnování: „Ano, plní mi ho vlastně můj muž. A já mu denně děkuji za jeho důvěru. Víc asi dodávat nemusím…“
A co tady vlastně najdete? Na stránkách plných obrázků se střídají krátké a snadno zapamatovatelné básničky s pohádkami. Tak třeba:
Přišlo jaro do vsi
Přišlo jaro do vsi,
kde jsi, zimo, kde jsi?
Byla zima mezi námi
a teď už je za horami!
Hu, hu, hu,
jaro už je tu!
Pohádka O princezně se zlatou hvězdou na čele je opravdu dlouhá. Kratší být ani nemůže – Viktor onemocněl a co má dělat v posteli jiného, než poslouchat pohádku? S pohádkou se přeci tak krásně stůně… Ale brzy nemoc pomine a za dveřmi jsou Velikonoce. Takže se děti naučí říkanky k pomlázce. Ale třeba i o jaru a o zvířátkách. Beru to šmahem, protože je jich tu tolik, že nemohu mluvit o každé. Ale která mě osobně velmi potěšila, to je tahle písnička, která je tu úplně celá, ale protože je dlouhá, připomínám pouze první sloku:
Tancovala žížala
Tancovala žížala
Na zahrádce polku,
čmelákovi, že jí hrál,
dala půlku vdolku
……
Já osobně jsem velmi ocenila, že tahle knížka většího formátu, s písmeny velikosti „tak akorát“ pro začínající čtenáře, je stejně velká a silná jako již zmíněné dvě předešlé. Když totiž stojí v knihovně vedle sebe, vypadá to moc pěkně. Modrá, žlutá, zelená… Myslím, že byste to taky měli vyzkoušet.