Vestec – O činnosti s pečovatelské služby Kvalitní podzim života jsem s její ředitelkou, paní Lenkou Klestilovou, hovořila už několikrát. Tahle dáma má totiž neustále výborné nápady, které se jí, i díky značné podpoře Obecního úřadu ve Vestci, v čele s panem starostou, dříve nebo později daří realizovat. Rozhodla se pomáhat druhým i přesto, že ji často brzdí různé životní překážky. Jediné, čeho má na rozdávání, je obrovské srdce a odhodlání.V souvislosti s dobročinnou akcí, kterou uspořádala v září, jsem se s ní opět sešla. Byla jsem zvědavá, co nového chystá, co už se povedlo a jakým směrem se její úsilí vlastně ubírá.
Ředitelka pečovatelské služby Lenka Klestilová
Lenko, pověz něco o dobročinné akci, kterou jste pořádali v září. Proč vznikla a jak dopadla? Splnila tvoje očekávání?
Máme hodně klientů a další přibývají a s každodenní činností úzce souvisí rozvážení obědů. Proto jsme se rozhodli pro koupi lepšího vozu. Ideální by bylo najít nějakého sponzora, ale ti se zrovna nehrnou a tak si musíme pomoci sami. A tak vnikl ten nápad uspořádat dobročinný bazárek. Nechci si ale přisuzovat zásluhy na vzniku této akce. Uspořádat bazárekv prostorách Hazard Hobbies v Jesenici, to byl nápad paní Jitky Pospíšilové , která má bohaté zkušenosti s pořádáním benefičních plesůa charitativních akcí, ale i párty, firemních večírků a dalších společenských akcí a tuto akci pro nás uspořádala zcela zdarma. Když jsme ji plánovaly, shodly jsme se na tom, že to bude ideální příležitostlevně nakoupit šperky, knihy, školní pomůcky, učebnice, sportovní potřeby, hračky, oblečení a mnoho dalších zajímavých věcí. Celý výtěžek z prodeje darovaného zboží měl být určen výhradně na akontaci již zmíněného chladícího vozu. Zcela záměrně říkám „měl být“, neboť i přes veškeré časově náročnou a pečlivou přípravu, úsilí a nezanedbatelnou propagaci naše akce veřejnost neoslovila. Účast byla nečekaně malá. A paní Jitka k tomu ještě dodává: „Já osobně jsem hodně zklamaná. S Lenkou naprosto souhlasím. Propagaci jsme opravdu věnovaly hodně času. Navíc nás podpořila i místní škola, která zajistila, aby všichni žáci dostali do žákovské knížky pozvánku. A přesto přišla hrstka lidí. Při této příležitosti bychom rády poděkovaly za bezplatné zapůjčení Hazard Hobbies v Jesenici a v neposlední řadě i základní škole, která nám hodně pomohla s propagací a velmi nás podporovala.“
Čím to mohlo být? Myslíš, že nabídka by dostatečně oslovila případné nakupující?
Jsem přesvědčená, že tady by si vybral úplně každý. Sešlo se nám velké množství věcí z různých koutů republiky. Ať už to bylo oblečení, knihy, hračky, kabelky, šperky, různé nádobí a povlečení, dokonce nám někdo věnoval videopřehrávač a hromadu kazet, osvětlení či různé drobnosti do domácnosti. A co nás velmi potěšilo, to byla kolekce knih, které nám věnovalo pražské JaS nakladatelství a celý balík knih o dětech z dětských domovů, které nám věnovala společnost Yourchance. Už když jsem otvírala ty tašky a krabice, které nám lidi vozili nebo posílali poštou, byla jsem dojatá z té soudržnosti a snahy pomoci druhým. Jak říkám, darů bylo opravdu hodně, o to víc nás mrzí, že účast byla mizivá. Ale ty hromady, které jsme zase sklízeli, nás inspirovaly k založení internetového bazaru, který není nijak časově omezen a zájemci mohou nakupovat z tepla a pohodlí domova. V tuto chvíli víme, že webový bazárek necháme běžet celoročně. Připomínám, že stále mohou lidé posílat dary, kterých si pokaždé nesmírně vážíme, na adresu Vestecká 11, Vestec, nebo mě kontaktovat na telefonním čísle 603 463133 a dohodneme se osobně. V případě, že by nás chtěl někdo podpořit jen tak, uvádím číslo transparentního účtu 218167612/0600, který je k náhledu na stránkách GE, kde jsou všechny transakce ohledně charitativního bazárku sledovatelné. V případě potřeby vystavíme doklad o daru pro firmy či podnikatele, kteří si jej mohou zahrnout do firemních nákladů.
Jedna nevydařená akce ti ale odhodlání nebere. Jestli se nemýlím, už vymýšlíte další…
Ano, je to tak. Já pořád věřím, že se to jednou povede a lidi budou dělat něco pro jiné lidi. Chceme s Jitkou uspořádat dobročinný ples. Ale v tuto chvíli máme obavu, aby ta akce nebyla prodělečná. Všechno musíme dobře promyslet a naplánovat, aby přišlo co nejvíce lidí, protože služby, které nabízíme seniorům, mají smysl a jsou potřeba. Všichni bychom si totiž měli uvědomit, že jednou přijde doba, kdy i my budeme potřebovat péči, které se nám třeba od rodiny nedostane.
Pojďme se podívat dopředu. Jaké máš další plány?
Nějaké jsou a není jich málo. Obec Vestec má schválený grant, který vyčerpá na výstavbu stacionáře. Nejprve s denním provozem, postupně bych si přála, aby se z něj stal týdenní stacionář nejen pro seniory, ale pro všechny, kteří potřebují dlouhodobou péči. A kdyby nám štěstí opravdu přálo, ráda bych, aby se zde podařilo vystavět i dva sociální byty.Do budoucna bych chtěla nabídnout i zdravotní službu, potažmo paliativní péči, ale to všechno souvisí s výstavbou hospicu. Obecně je problém s umístěním seniorů do pečovatelských domovů. Nikdo je tam nechce a někde skonat musí. Je to asi drsné, ale je to tak. I v posledních chvílích by měl člověk cítit lásku, porozumění a blízkost někoho, komu není lhostejný. Napadlo mě v souvislosti s hospicem, že by bylo dobré mít tady kapličku, nejlépe ekumenickou, aby ji mohli navštívit lidé jakéhokoli vyznání. Asi bych to pojala jako místnost pro meditaci, zklidnění a harmonii. Musím zjistit všechny možnosti a souvislosti. Toto všechno může ale nastat až po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů k souvisejícím budovám. Teprve potom můžeme realizovat. V tuto chvíli jsme zatím u snů a plánování, ale já věřím, že se karta brzy obrátí. Co by se nám ale mohlo podařit v dohledné době, je propojení se s některým ústavem sociální péče, myslím, že by mohla vzniknout oboustranně prospěšná a plodná spolupráce.
Nedá mi to, abych se nezeptala, co tě vlastně vedlo k provozování pečovatelské služby. Pro mnoho lidí je to oblast, řekněme lehce depresivní a bez cíle…
To je naprostý omyl. Tahle cesta cíl má. A v něm jsou spokojení senioři, i ti, kteří svůj život dožívají a i přesto, že nemají poblíž své blízké, nemají pocit, že by odcházeli zapomenutí a odstrčení. Tahle moje práce jistě souvisí s tím, že mě hodně vychovávala babička, takže jsem ke stáří neměla daleko. Už jsem jednou říkala, že by na mě byla určitě pyšná. I přesto, že už tu s námi není dlouhých patnáct let, mám stále pocit, že je tu někde blízko. To díky ní mám tu schopnost vcítit se do druhých a touhu pomáhat jim. Tohle je věc, kterou se nenaučíš, tu musíš prostě cítit!
Za rozhovor děkuje Renáta Šťastná