ČLOVĚK JE VELMI KRÁTCE ŽIV…

…zpívá v jedné mojí oblíbené písni Maruška Rottrová. Je zvláštní, jak často si poslední dobou tuto větu říkám. Jsem v jádru pořádný člověk. Jenže jsem obklopená věcmi tak nešikovně, že působí dojmem nepořádku a jak říká moje mamka mám kolem sebe bordel. Já tomu říkám provozní nepořádek. Mluvím o tom proto, že mě často dokáže rozzlobit a vytočit, když nejsou věci tak, jak mají. Dřív jsem nespokojenost dusila v sobě a ventilovala ji, až když už jsem cítila, že se asi zhroutím. Dnes jsem na tom tak, že to vydržím deset, možná i dvacet minut, pak se nafouknu, taťka tomu říká, že mám „pysky jak havajskej domovník“ a přestanu mluvit. Po dalších deseti minutách začnu třískat s věcma a během chvíle někoho, koho mám po ruce, seřvu. V tu chvíli mám pocit, že svět je proti mně, lidi jsou divní a úplně neschopní. Průběh je pokaždé stejný. Rozbuší se mi srdce a špatně se mi dýchá, ruce mám ulepené od potu a třesou se mi kolena. Vím, že mi to rozčilování nedělá dobře. A když to všechno pak přejde, napadá mě iks způsobů, jak se celá ta dramatická situace dala vyřešit v klidu. Napětí povolí a já se začnu cítit lépe, usmívám se a nezřídka se omlouvám všem těm, kteří moje běsnění odnesli. Naštěstí jsem nikomu nezpůsobila žádnou újmu na zdraví. I když podle toho, že mě to nedělá moc dobře, říkám si, že na tom můžou být ostatní velmi podobně. Opakovaně se omlouvám a ujišťuji se, zda jsem je moc nezasáhla.
Když pak večer ležím v posteli, přemítám všechno co se odehrálo a ptám se, co to zas bylo, dojdu pokaždé ke stejnému závěru. Život je moc krátký na to, abych si hádkami a prkotinami kazila náladu a zdraví.

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u ČLOVĚK JE VELMI KRÁTCE ŽIV…

  1. Qenda napsal:

    To máš pravdu, jeden člověk dokáže otrávit celý den a ovzduší kolem sebe úplně stoprocentně. Jednoho takového mám v práci. Beru ho s jeho náladama a snažila jsem se ještě v úterý mu pomáhat z těch blbejch emocí ven, jenže pak se něco stalo, pořádně ani nevím co. Řekl mi že jsem na něj hnusná a že si mě neváží a tím naše komunikace skončila. Je to zlý, když ho máš vedle sebe jako článek řetězu a on prostě mlčí. Je to těžký, ale dá se s tím vypořádat. Jemi z toho jenom smutno, neb si myslím, že nemá pravdu…

  2. helazd napsal:

    Důležité je, že to víš a snažíš se s tím něco dělat. Už to je strašně fajn. Znám spoustu lidí, kteří svým vztekáním a špatnou náladou kazí celý den sobě i jiným a připadá jim to správné ani se nad sebou nezamyslí. Navíc ti opravdu rozčilování nedělá dobře, tak se drž a počítej do deseti a zhluboka dýchej a bude lépe.
    :))

  3. Qenda napsal:

    ..o prd. Vím to a snažím se potlačovat hněv a vztek nějakými racionálními vysvětleními. Až na pár výjimek musím říct, že se daří. Víš, pak se tomu zasměju, třeba to znáš, ten pocit celosvětového spiknutí proti člověku samotnému :-)

  4. JANOVA napsal:

    Správně, ale jen se ovládnout. Pracuj na sobě, určitě to dokážeš zkrotit, protože když nejde o život, jde…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>