Láska je láska

Nevkusně oblečená blondýnka, podle mého odhadu tak patnáctiletá. Tmavovlasý chlapec
s uhrovitou pletí s okousanými nehty. On v ruce žmoulal třicetiletou igelitku a ona květinu v papíru, kterou od něj zřejmě dostala a která jí evidentně překážela.
Na peróně mu seděla na klíně a její krajková sukýnka s volánky kratší než mini ukázala lidem okolo všechno, o čem on neměl možná ani tušení. Nastrkala ho do vagónu, zatlačila do sedadla a svou útlou ručku mu hodila kolem krku. On jí něco říkal a snažil se usmívat, leč ona k němu promlouvala výhradně řečí svého těla. Smyslně si olizovala rty, potom jemu ucho a když její jazyk začal brázdit náznak jeho řídkého strniště, pán sedící vedle nich odvrátil tvář na druhou stranu.
Na další stanici přisedl muž věku kmeta na sedadlo vedle ní a bezostyšně si ji prohlížel. Dívka strhla chlapcovu hlavu do svého klína a ten jí, téměř přidušen její druhou útlou ručkou, začal špičkou jazyka olizovat koleno. Rozhihňala se jako smyslů zbavená. Muž vedle ní se naklonil, aby lépe viděl a chlípně se usmíval. Nechtěla jsem se tam dívat. Ne snad, že bych chtěla nenarušovat jejich intimní chvilku, ale prostě mi to připadalo nevkusné. Pánovi už méně. Kulil oči a těm dvěma to bylo úplně fuk. Měli jeden druhého a svět pro ně neexistoval. Vzpomněla jsem si na svých –náct a hořce se pousmála. Tenkrát byla jiná doba, dneska se smí úplně všechno.
Chlapec se snažil vymanit z pevného sevření a růže, na kterou šetřil ze svého kapesného, to viditelně nepřežila. Cítila jsem, jak se zraky kolem sedících upínají na milostnou etudu dvou puberťáků. Chlapec se vysoukal a způsobně si sedl. Dívka se k němu přisála a do další stanice to vypadalo, že už tak zůstanou na věky.
„Hradčanská,“ hlesla. „Dobrý.“ A jejich hlavy se opět spojily v jednu. Pán s odvrácenou tváří znechuceně vystoupil a mezi dveřmi pohrozil holí. Ten druhý pán hlasitě polkl. Dívka si otřela zarudlá ústa a její ruka našla chlapcův rozkrok.
„Dejvická, konečná stanice …“ Blond hlava sebou cukla a vlasy se rozletěly do všech stran. Vagón se vyprázdnil a ti dva se zvedli. Na peróně pod schody se k sobě znovu láskyplně přicucli a kdoví, možná tam stojí ještě teď.
Holt, láska je láska a ta si prostě nevybírá….

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Láska je láska

  1. no joJe pryč doba, kdy ukázaný kotník z pod sukně při vystupování z kočáru byl považován za výzvu k flirtu. Dnes je život otevřený všemu. Bohužel i tam, kde by neměl, alespoň ne v takovém množství a v takové syrovosti.

  2. Qenda napsal:

    JANOVA:To máš pravdu, kolikrát jsem kvůli tomu řevu nemohla spát a stála u okna a snažila se zahlédnout…. bez úspěchu. A tady tohle divadlo….. nejsem puritán, ale bylo to nechutné!

  3. Qenda napsal:

    Hamilton:Zajímavý názor, díky za něj!

  4. Hamilton napsal:

    Nedospely chlapec byl vyuzivan vice-psychicky zdaleka dospelejsi divkou. Pan, co odvartil hlavu o tom vedel. Mel vstat a odtahnou mladeho chlapce od divky, ktera si tohoto chlapce prave zacala "najimat" jako otroka. Mohl tak zachranit jeden mlady zivot….

  5. JANOVA napsal:

    P.S.Zkus si vzpomenout, kdy jsi na vlastní oči viděla mrouskat se kočky. Ano, slyšet jsou, ale nikdy jsem je neviděla v akci na vlastní oči.
    Když se lidé dostanou pod úroveň zvířátek je to zlé.
    MSF

  6. JANOVA napsal:

    Láska intimity zbavená.MSF

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>