Prázdninový týden v kempu Želízy:

1.den – pondělí 10.srpna

Z domova jsme vyrazili v 9:15, zastavili se v Žabce za babičkou a nakoupit ještě pár drobností a
pak už frčeli k naplánovanému cíli. Trasa zněla: Velké Přílepy, Kralupy nad Vltavou, Velvary, Mělník, Želízy. Cesta proběhla bez komplikací, podle mapy jsem trefila výborně, ještě jsme natankovali v Mělníku a do kempu jsme dorazili v 10:40. Najeto 52km.

Stanoviště i pan správce nás přivítali s otevřenou náručí. Zaplatili jsme ubytování do pátku, celkem 730,- Kč a běželi ke kiosku dát si pivo a Kofolu. Osvěženi a plni síly jsme s ONdrou otevřeli auto a jali se valit ven všechna zavazadla, která se nám podařilo nacpat do Favorita. Nejdřív stan, ten jsme měl i postavený za 15 minut,

jsme prostě čím dálím lepší . A potom ten zbytek.
V té době byli opodál ve stanu dva mladí Holanďané, ale za dvě hodiny se sbalili a odjeli. Když jsme se zabydleli,

šlo se na průzkum okolí. Zhruba 200 metrů od kempu je koupaliště. Mrkli jsme do jídelního lístku, hm, dobrý, a pokračovali dál do vsi. Obec Želízy nám kromě trafiky s otevírací dobou 7:00 až 12:00 a pak 14:30 až 17:00 a Zájezdního hostince nenabídla ale vůbec nic. A jelikož bylo půl jedné, nebe bez mraků a žízeň veliká, nezbylo nic jiného, než zajít do hostince na zahrádku na Kofolu a malé od cesty.

Jak jsme si to rozdělili, nechť si laskavý čtenář uhádne sám. Velmi, ale opravdu velmi pomalou chůzí jsme se ploužili zničeni vedrem zpět ke kempu. A ozval se hlad. Takže jsme to zapíchli na koupališti (které patří stejnému majiteli jako kemp) a tam poobědvali. Porce velká, cena příznivá a personál přátelský, ochotný a přívětivý. Moc času neuteklo a do půl třetí času dost. Tak jsme šli do stanu, zahráli si prší a človrdo a zvolna (kam spěchat, máme dovolenou) se šourali na obhlídku sortimentu místní trafiky. Základní potraviny, tedy kromě pečiva, a noviny. S tím si nějak vystačíme, snad bude někde poblíž obchod. Cestou do kempu zastávka na koupališti, kafe, nanuk a na základnu.
A co se nestalo: přijela babička s dědou a přivezli nám vařič. Nějak jsem se ve zmatku, když jsem vybírala kam pojedeme, pominula fakt, že tu není kuchyňka. A mít vařič znamenalo, že k večeři byla výtečná houbová polívka z pytlíku.

ONdra baštil z ešusu až měl boule za ušima a vůbec netušil, že jeho věta: „Děkuju, byla výborná“ patřila vlastně Vitaně.

Tiše jsem pokývala hlavou a o té malé mystifikaci pomlčela. Po večeři jsme zašli ke kiosku, zahráli si Černého Petra a potom přišla krátká sportovní chvíle s líným tenisem. A pak přišla sedmá, čili hlídat dveře od umývárny, až se uvolní, abychom stihli teplou sprchu. Kdo to nestihne mezi 19:00 až 21:00, musí doufat, že se mu poštěstí ráno mezi 7:00 až 9:00. Kdo propásne i to, je prostě čuně. Sprcha nás osvěžila a zašli jsme ještě jednou ke kiosku, kde jsme koupili mapu Kokořínska. Při rozjímání nad ní a plánování zítřejšího výletu se stalo co? Začalo pršet .
Mastili jsme prší až do úplné tmy, což bylo asi kolem deváté.

V půl desáté ONdra usnul spravedlivým spánkem a já asi hned po něm. Zima nám nebyla, jen to malinko tlačilo. Ale to čundrákovi přeci vůbec nevadí. V noci mě vzbudilo bubnování kapek na stan. To nám to pěkně začíná. Jestli nás to vyšplouchne, bude to pěkná mela. Pak se déšť utišil, ale kolem páté to zmáčklo znovu. Avšak noc jsme přečkali v suchu a teple.