Jak kdy…

Pokaždé, když můj tříletý synek vyvede nějakou tu lotrovinu, dmu se hrdě pýchou, že jsem to ustála a ujišťuji sebe i okolí, že mám výtečnou průpravu do budoucna, kdy bude starší a vynalézavější a že už mě snad ničím nemůže překvapit. … Ale dneska mi došlo, že jsem pěkně naivní, když si to myslím. Totiž, mít takového inženýra jako je ten náš znamená neustále se něčemu novému učit, být ve střehu dvacet pět hodin denně a nejlépe být alespoň o jeden krok před ním.Tak dnešek, ten se nám povedl. Začalo to ráno, když chvíli po půl šesté přilezl do naší, rodičovské, postele a se slovy : „Maminko, jdi pryč, překážíš mi tady“ ze mě strhnul peřinu. Poslušně jsem se posunula a snažila se užívat poslední minuty v teplém pelechu. Ale kdepak, to mu samozřejmě nestačilo. Následovalo vrtění, šimrání mě v nose, tahání mě za ucho a jako vrcholné číslo provedl přemet z mámy na tátu zakončený výrokem : „ Tak vstáváme, už jsme vyspinkaný !“
Snídaně probíhala v protivném duchu chci mlíko – nechci mlíko, až byl vyloučen od stolu s ujištěním, že nic jiného nedostane, dokud si to nepřijde dojíst. Přišoural se za půl hodiny a snědl chleba se sýrem lžičkou. Kdo si myslel, že to nejde, tak jde. A potom to mělo poměrně rychlý spád. Během pěti minut, kdy jsem se skloněná nad vanou snažila spěšně si umýt vlasy, vzalo za své jedno dálkové ovládání, které poté, co prckovi zcela náhodou vypadlo z ruky nepřežilo jeho sloní krok, bezmála půl šamponu, který synáček mačkal s výrazem maximální blaženosti z lahve přímo do odpadu a jeden televizní program, který se mu prostě nelíbil a tak velice pečlivě zmuchlaný skončil v odpadkovém koši. A to je teprve devět, říkala jsem si, když jsem hodnotila škody způsobené živlem, jež o sobě s provinilým výrazem říká, že on zlobí, ale jenom malinko… Občas se nám to nepovede a máme ukňouraný den a jak se říká pěkně a výstižně na facku. Tak mi nezbývá, než se s hlavou vztyčenou vydat vstříc dalším pátečním dobrodružstvím a doufat, že nás nepostihne žádná další kalamita. A ať dnešní den dopadne jakkoli, bude mi stačit, jedno: když to přežijeme!!!