HODNEJ KLUK

Nedávno si ONdra vykoledoval pořádný výprask. Vykoupaný a voňavý vylétl z koupelny a mazal do kuchyně. Skočil babičce na záda, když seděla na bobku a zametala. Byl při tom tak šikovný, že jí svými hbitými prstíky roztrhnul tričko. Kolik jich pak ode mě schytal na svůj baculatý zadeček jsem ani nepočítala. Říkám mu pořád dokola, že se to nedělá… Pak seděl v křesle, díval se mi provinile do očí a dělal, že vzlyká.
„Jdi teď za babičkou, omluv se jí a dohodni se s ní, co můžeš udělat, abys to napravil. A jestli ne, vezmeš z kasičky svoje penízky a dáš je babičce, ať si koupí nové tričko.“
„No to neudělám,“ řekl a zalezl do postele rychle jako nikdy. Chvíli přemýšlel a potom řekl: „Tak já se teda půjdu omluvit.“ Proběhlo to velmi rychle. Řekl „Tak promiň,“ a mával při tom rukama jako uličník.
„Dobře,“ řekla babička. „Ale jestli to ještě jednou uděláš, vezmu ti celou kasičku a koupím si nové oblečení.“ Podali si ruku, dali si pusu a bylo to.
„Tak co, jak jste se dohodli?“ ptám se a na oko jsem velmi přísná a rozzlobená.
„No,“ zaváhal. „Že mi nic nevezme.“ Mile se usmál. Chtělo se mi vyprsknout smíchy, ale udržela jsem se. Mrkly jsme s mamkou na sebe a zahnala jsem ho do postele. Vzal mě za ruku a mile mi povídá: „Maminko, ale že jsem byl dneska hodnej, viď?“