Konečně to pochopil…

Vyprávěla mi kamarádka Míla, jak za ní přišel její synek, když mu bylo asi sedm let, posadil se jí na klín a zeptal se: „Maminko, a co je to ta poezie?“ Míla mu to vysvětlila, snažila se mu to podat co nejlépe, aby dětská hlavička pochopila, jak to vlastně všechno je. Chlapec ji vzal kolem krku a řekl: „Maminko, já jsem tak šťastný, já už jsem se bál, že je to nějaká zákeřná nemoc.“