ZAPÍT SVOBODU…

…se dá provézt různě. Zpravidla zapíjí svobodu ten, kdo o ni pomyslně přichází. To znamená ženich či nevěsta. O sourozencích většinou nebývá řeč. Tak aspoň budu světlou výjimkou.
Začalo to nevinně. V devět večer jsem byla ještě úplně střízlivá. Kamarádka přišla dělat nevěstě manikúru. Byl to docela prima večer. A potom jsem dostala ten nápad.
„Hele, nedáme si panáka?“ vypadlo ze mě nevinně s nadějí, že se ozve zamítavé zamručení, neboť víme, že nás zítra čeká předlouhý svatební den.
„A to není zas tak špatnej nápad,“ řekla kamarádka co přišla s kamarádkou. Tak přišel panák do jedné nohy, do druhé nohy … Do dalších nohou jsme pokračovaly v místní hospůdce, kam jsme se přesunuli kolem desáté se snoubenci. Ti jen seděli, pozorovali, popíjeli kolu a bylo jim jasné, jak budeme asi ráno vypadat.
Lucka dopadla líp než já, jen ji opustil hlas. Zato se mnou se točil celý svět. Přispělo k tomu i to, že jsem byla ONdrou vstanuta krátce po šesté. Pět hodin spánku si s půllitrovkou bechera prostě neporadilo. Snažila jsem se tvářit inteligentně, ale kdo tohle poznal ví, že každá snaha je marná.
„Jak tohle přežiju?“ ptala jsem se v duchu. Pak jsem se začala ptát i nahlas. Začali přijíždět hosté a říkali mi, jak vypadám báječně.
„To bude tím, jak mě kamarádka pěkně nalíčila,“ vysvětlovala jsem tetám. A protože jsem pro každou legraci, i pro tu páchanou na mém vlastním těle, pochlubila jsem se všem se svým nočním dobrodružstvím. Čím víc jsem o tom mluvila, tím mi bylo lépe a lépe. A když jsem se pak oblékla do svátečního, byla jsem to zase já. Věděla jsem jistě, že žádnou ostudu neudělám a dnešní den, svatbu mojí malé sestřičky, si báječně užiju.
Celý den se povedl. Po hostině, když všichni odjeli do hajan, jsem umyla horu nádobí a v půl druhé ráno vlezla do postele vyhřáté ONdrovým tělíčkem, které zatím ještě netuší, co všechno mu život přinese. Jen doufám, že podobných nápadů jako já bude mít co možná nejmíň.