Moc se těšila na první společné Vánoční svátky. Na otázku, jak si představuje že je stráví a
jestli pojedou k jeho rodičům odpověděl, že nejsou zvyklí se navštěvovat. Pokrčila rameny.
Když začal advent, vyzdobila hnízdo lásky podle zvyku chvojím, svícny a řetězy a měla radost. Bylo jí dobře. Snad bude i jemu, doufala. Neřekl ani slovo. Jí to bylo líto. S blížícím se Štědrým dnem rostla i její nervozita a obavy, zda zvládne roli hospodyňky a promýšlela každý detail. Těšila se, že ho potěší a těšila se na dárky. On sváteční atmosféru vůbec neprožíval, ležel u televize a vůbec se nestaral o útulno.Úlohu paní domu zvládla bezvadně. Pod stromečkem však nic nenašla. Asi zlobila. On rozbalil dárky, ale nijak se neprojevil.
Druhý den jeli k jejím rodičům. Dárky obstarala ona, on se o nic nezajímal ani se neptal. Těšila se, že je potěší. A tam už dárečky měla. On samozřejmě taky. Jen je rozbalil a ani se na ně nepodíval. Jen seděl, říkal, že je mu špatně a tvářil se nijak. Pak se pohádali a ona ho poslala domů. Vyčetl jí, že nejeli k jeho rodičům. Plakala. Ale až když odjel. A potají, aby to synek neviděl.. Druhý den se vrátila domů a on se s ní bavil úplně normálně. Všechno jí leželo na srdíčku a chtěla se o tom bavit. On nechtěl. Nikdy se nechce bavit o věcech mezi nimi. Snaží se do něj proniknout. Potichu, po dobrém ,oklikou a ženskou taktikou. Nedá se. Mlčí a nepustí ji do sebe.
Ptala se ho na Silvestra. On chce svůj klid a pohodlí u televize. Ona se chce bavit s kytarou a přáteli. Opakovaně se snažila najít kompromis.
„Nevím,“ odpověděl jí několikrát. Silvestr se blížil a nervozita stoupala. Bolel ji žaludek a nic je nebavilo. On byl spokojený u televize. Mlčeli na sebe a žili spolu ve zvláštním napětí. Ona si přála ať už je po Silvestru. A jemu to bylo vážně jedno?
Byly to fakt divný svátky…
Reny, děkuji moc za Vaši nabíku, s přítelkyní už je to jinak.I tak ji fandím, ale nežiji s ní.
Snažil jsem se ji pomoci, jak by mohla svůj sen, realizovat, ale život běží dál istě pomáhá jiný.Snad se něco trochu pohnulo v jedné soutěži.
Mám pocit, že ve svém článku píšete o sobě, nevím proč.Možná to tak není.
Veselo mi z toho není, za Vás, za ni..Ale Vy se z toho vymaníte, on mnohem hůře. Pokud vůbec.
Milý Vulkáne, ano, samozřejmě že jsem psala o sobě….vymanila jsem se dávno a dneska jsem jinde než tehdy a jsem na tom mnohem líp
Milý Vulkáne,já se nebráním žádné diskusi, a myslím, že když si povídáme tady, může to přinést poznání i ostatním.
Vytrvalá….to je sporné, asi ano. S prvním románkem jsem obcházela nakladatelství se slepou nadějí, že zrovna na mě čekají. Obeslala jsem jich snad stovku a v těch lepších dvou případech mi napsali, že nemají zájem. Zbytek zmizel v tichu a to mě štve nejvíc, když nedostanu jednoznačnou odpověď, ať je jakákoli….. Ale rozhodně mě to neodradilo. Psala jsem dál, protože ten přetlak ve mě jsem musela ventilovat. Však taky příběhy, které dávám světu jsem sbírala pěknou řadu let a doma mám novely a povídky, které nejspíš budu znát jenom já. S modrou knížkou to v počátku bylo štěstí. Příběh Ondry se hodil do edičního plánu nakladatelství, neb vydávali lékařskou literaturu a povídkovou knížku mi vydali jako bonus. Alee e-knihy to nejsou. Mám je v poctivé papírové podobě a jak jsem psala, teď mi pomáhají besedy v knihovnách a autorská čtení….
Jestli Vaši přítelkyni neopuszila chuť a neodradil ji nezájem, ať zkouší, kde to jde. Literární soutěže jsou pro to jako šité. Kdyby chtěla, ať se na mě obrátí, poradím jí pár typů, klidně mailem. To už bych řešila osobně
Ale rozhodně jí přeju hodně štěstí a hlavně ať to nevzdává!!!! To by byla jistě škoda.
Teď připravuji třetí knížku, která bude plně v mojí režii, to znamená na vlastní náklady a už teď vím, že to rozhodně nebude výdělečné, ale lidi, kteř znají moji žlutou knížku naléhají že by rádi četli něco dalšího. A když to v tom šuplíku mám…… Píšu pořád, můj notes se plní všude. Stačí okamžik, postřeh, a vznikne povídka. Samozřejmě když čtu svoje staré věci, z fleku bych je přepsala, protože se asi pořád učím a i s věkem člověk získává jiný pohled a rozhled a trochu jinak si rovná priority…Možná víte, co tém myslím
Lidí nadaných a šikovných jsou stovky a já si o sobě nemyslím, že bych byla nějaká top. Prostě průměr, co to nevzdal. A já to psaní potřebuju, práce, syn, starosti kolem a ještě redaktorská práce…… Ne že bych psaní měla málo, ale tohle je něco jiného.
Kdybyste chtěli, ozvěte se na qenda@seznam. Můžem si říct mnohem víc. Já se opravdu nebráním diskusím. Jsou pro mě potřebné. Jak pochvala tak kritika, a ta možná ještě víc. otvírá mi oči.
Mějte se krásně a jsem s úctou k duši čtenářově a samozřejmě i autorově:-)
renychtěl jsem napsat i v hudbě, výtvarném umění atd., atd.
reny,taky Vám děkuji, a vážím si toho,že jste přistoupila na tuto diskusi a neignorovala můj dotaz.Když pročítám blogy,opravdu se divím, kolik je talentovaných lidí a oni píší do šuplíku,škoda.Moje přítelkyně taky píše moc krásně.Snažila se léta vydat povídky.Líbily se, ale neuspěla.Asi to vzdala brzy.Existuje jistý server, kde vám nabídnou,že vydají vaši tvorbu, ale ty praktiky a podmínky.Dnes se vydělává na všem, není to jen v literatuře,ale i v literatuře.Měla jste štěstí,a byla asi vytrvalá.Že kniha o Ondrovi pomohla maminkám s podobným osudem,o tom nepochybuji.Děkuji Vám.
Vulkáne,nevím, jak myslíte že já se prosadím a oni kdyby leštili tisíc klik…… nevím, jak myslíte že jsem se prosadila…… Jestli máte na mysli to, že mi vyšly dvě knihy, tak to je úplně jednoduché. Kdo platí, má. Já jsem si splnila sen mít v ruce svoji vlastní knížku, ale věřte, že než jsem ji držela v ruce, leštila jsem asi dva tisíce klik a nebylo mi to vůbec plytný. Obesílaja jsem nakladatelství a literární soutěže, o moje dílo ale neměl nikdo zájem, protože takových nicek jako jsem já jsou tisíce.
Já přijímám kritiku jako potřebnou součást života, rozhodně stojím nohama na zemi a nejsem snílek. Už ne! Nejsem ničí výjimečná, jen jsem zainvestovala do tisku knížek, z nichž ta o Ondrovi mi dělá větší radost, protože pomohla už hodně maminkám. Ale to neznamená, že jsem úspěšná. Mámjich doma ještě stovku a pomalu je posílám mezi lidi.
Se žlutou knížkou jsem měla několik autorských čtení a budu v tom pokračovat.
Ano, je pravda, že v prvopočátku jsem měla štěstí, že se Ondrův příběh "zalíbil" vydavatelství a knížku mi vydal. Ale zadarmo to nebylo a rozhodně se nedá mluvit o výdělku, spí naopak…..
A stoprocentně vím, že jsou na tom někteří rodiče mnohem hůř než já, protože oni si procházejí bolavou cestou, o které mě se ani nezdá. Všem takovým rodičům přeju hodně síly, i přesto, že všechna slova jsou proti jejich bezmoci naprosto nicotná.
Děkuju Vám za tuhle diskusi!
reny,tak to jistě jsou tu lepší,ale nechci být nepřející Vám.Zajímalo by mě, jak je možný,že Vy se prosadíte a oni kdyby leštili tisíc klik,nemají šanci.
Váš syn na tom byl mov ěpatně,to vím, ale určitě víte,kolik ještě horších případů je a i kdyby měly literární hodnotu o deset tříd vyšší než Vy, nemají šanci.Jaký na to máte názor?
Ale to neplatí jen ve vašem případě;)
Vulkáne,máte naprostou pravdu. Jsou tu mnohem lepší než já. Souhlasím s Vámi. Děkuju za názor!
Jéžiš, to jsou kecy.Píše úplně normálně, žádnej zázrak.Takových tu je.
Luďku,děkuju, až se červenám…. Ono to není nikdy tak horký jak se to uvaří, můj pedagogický talent často selhává
Ale není každý den posvícení.
Děkuju, že si najdeš čas a zajdeš si odpočinout, to byl záměr a snad se daří. Zrovna včera jsme četli pohádku o postýlce, máme spoustu dalších, například O autobusu co byl na dvě poloviny, O nezbedném rohlíku a další a další.
ONdra je můj poklad, to bezesporu, někdy mi z něj vlasy šediví, ale i to je život.
Luďku, děkuju za podporu a určitě se zase stav…. Myslím, že máme hodně společného v ohledu rozdávat radost lidem, nemyslíš?
Ano, i takové příběhy píše životA Ty je podáváš moc hezky (jak to, že se tak různí lidé sejdou, a ti, co by se měli potkat, se nepotkají?) V posledním týdnu jsem několikrát využil pozvání a byl u Tebe na návštěvě na kafíčku (vlastně i u Tvých známých). Líbí se mi, jak krásně píšeš o svém malém pokladu a vůbec jak rozdáváš radost lidem kolem sebe (přání k 45). A víš, co se mi líbilo snad nejvíc? Pohádky, třeba ta o postýlce. Před Tvým pedagogickým talentem smekám a moc Ti fandím. Luděk