MgA.Lukáš Vláčil vystudoval AMU v Praze a přes deset let vystupuje jako žonglér a klaun nejen po celé České republice, ale i v cizině. Posledních pět let navštěvuje děti v nemocnicích jako Zdravotní klaun – Doktor Huba. Zhruba před třemi lety vznikla stálá skupina umělců, se kterými vymýšlí a realizuje zábavné programy pro děti i dospělé. Tuto skupinu umělců v současné době organizačně zastupuje. „Produkci našeho druhu dělá pár lidí, proto se snažíme to dělat co nejlépe,“říká. Pojďte se seznámit firmou partyprogram.cz Lukáše Vláčila.
Lukáši, kde vznikla myšlenka dělat to, co děláte?
„Myšlenka dělat programy pro děti i rodiče vznikla před několika lety. Přes deset let se pohybuji ve světě umělců, jezdil jsem po šermířských slavnostech a žongloval. Mám původně stavební vzdělání, ale zjistil jsem, že mě divadlo táhne víc, tak jsem se přihlásil na HAMU. Když jsem dostudoval, nechtělo se mi nechat uspat to, co jsem se naučil a chtěl jsem se nějak realizovat. Navíc jsem se během studií dostal na konkurz sdružení Zdravotní klaun, prošel jsem a pak už se to začalo nabalovat. Vytvořil jsem si firmu partyprogram.cz, kde se sešli bezvadní lidé a je zvláštní, že většina z nás jsou zdravotní klauni, což jsme vůbec neplánovali. A protože z nemocnice máme zkušenosti s tím, jak dělat legraci pro děti a u nás, v Čechách, se málo lidí věnuje výhradně dětským oslavám, zkusili jsme dělat tohle. A trefili jsme do černého. Z reakcí našich mnoha spokojených klientů víme, že děti ještě dlouho poté vzpomínají na krásné zážitky z klaunského vystoupení, nebo ukazují kamarádům fotky, co měli namalované na obličeji v den oslavy, a to nás vždycky nesmírně potěší a žene nás dál.“
Řekněme, že jsem maminka osmiletého syna, kterému chci vaším prostřednictvím uspořádat oslavu. Co mám udělat?
„Poté, co mě kontaktujete, Vám pošlu cenovou nabídku, která bude vycházet z Vašich představ. Protože je každá akce úplně jiná, dělám cenové nabídky individuálně. Vy mi řeknete, kolik plánujete na oslavě dětí, jak budou staré a jakou máte představu. Vypracuji tři nabídky, abyste měla z čeho vybírat. Mám nějaké základní představení, pokud přijedu sám, ale když nás jede víc, různě program kombinujeme. Já mám svoje vystoupení připravené, ale samozřejmě je to hodně otázka improvizace, podle toho, jak děti zaujmu. Například mám stojan na noty a vím, že s ním se dá dělat spousta věcí. A pak sleduji, jak se děti baví a podle toho buď krátím, nebo naopak rozehrávám další situace. Mám připravených několik věcí, které jdou za sebou, a podle zájmu dětí se zábava vyvíjí. Když mám možnost, baví mě improvizovat. Když to z nějakého důvodu nejde, předvedu to tak, jak to mám nacvičené. Moje vystoupení není tak úplně divadlo. Je to z velké části interaktivní záležitost. Děti se v domácím prostředí chovají úplně jinak, než v divadle, kde musí sedět a často je rodiče okřikují, že musí být potichu, aby slyšely pohádku. Tohle je úplně jiné. Zároveň ale také náročnější, protože když mohou děti reagovat, a navíc jsou ve svém prostředí, bývají někdy tak trochu „nebezpečné“. Některé jsou živější, to je v pořádku, ale když vidím, že to začíná zacházet někam, kam nechci, když začínají moc rozdováděné, dokážu si to ukočírovat. Takové klaunské představení baví děti asi víc, než když jdou do divadla, kde se podívají na pohádku a jdou domů. Samozřejmě neodsuzuji dobré pohádky!“
Jak dlouho dopředu vás rodiče musí objednat a kdo vás nejvíc vyhledává?
„To záleží na zájmu. Někdy jsem volný takřka ze dne na den, někdy to trvá déle, ale vždycky se najde řešení. Jezdíme v podstatě kamkoli, když je to dál, potom bývá malinko problém s dopravou, ale vždycky se to vyřeší. Když jedu sám, bývá program zhruba čtyřicet minut, když nás jede víc a kombinujeme několik věcí, pak je to zhruba dvouhodinová záležitost. Jezdí se mnou kolegyně, která maluje dětem ornamenty na obličeje, nebo jiná, která má pro děti připravené různé soutěže, vozíme s sebou hromadu modelovacích balónků. Nejčastěji koncipujeme program jako klaunské vystoupení. Přiznám se, že nejvíc nás zatím oslovují spíš movitější rodiče. Většina rodičů raději koupí dětem dárek, než aby jim domů zvali klauny. Třeba ještě nevědí, že něco takového existuje, nebo mají raději dárky než zážitky. Ale ze zkušenosti vím, že čím dál víc rodičů začíná řešit, co dítěti darovat, protože dnes mají děti většinou všeho dostatek. Stává se také, že se sejdou kamarádky, které mají zhruba stejně staré děti a uspořádají jim oslavu společně. A mě vždycky potěší, když pak chodí spokojené maily od rodičů, jak jejich děti nadšeně vyprávěly ve škole, že se jim oslava líbila, a byly nadšené. Mám i pár klientů, kteří si nás objednali tři roky po sobě. A to mi dává obrovskou sílu, že ta práce má opravdu smysl.“
Jak to probíhá, když přijedete do rodiny?
„Většinou klienty neznám. Když jedu sám, vlastně se ani neptám, co má dítě rádo, jaké jsou jeho slabší stránky, spoléhám tak nějak na intuici a schopnost improvizace. Naopak jedna kolegyně tyto věci vědět doslova vyžaduje, aby se dítěti víc přiblížila. Každá akce probíhá jinde. Někdy v obýváku, někdy na zahradě. Když tam přijedu, jsem v civilním oblečení. Někde se převléknu a jdu mezi děti, po skončení programu jako klaun odejdu a potom se mezi ně zase vracím jako úplně cizí člověk. Někdy to děti neřeší, ale ty vnímavější už mě několikrát poznaly třeba podle hlasu, ale upřímně řečeno, já se po programu v té společnosti moc dlouho nezdržuji, odvedu svoji práci a pak samozřejmě nechci nikoho obtěžovat na soukromé oslavě. Mám takovou zvláštní zkušenost: zajímavé je, že movitější lidé, kteří mají ve společnosti nějaké postavení, jsou v soukromí úplně normální a pohodoví, nic ze sebe nedělají, úplně samozřejmě mi nabídnou kafe a dort. Já k nim ale nejedu na návštěvu. Oni si mě objednali, abych tam přijel, něco předvedl a tak ke mně mnozí i tak přistupují. Lidé jsou opravdu různí a já je takové beru.“
Zažil jste někdy s dětmi nějaký konflikt?
„Zažil jsem jeden jediný. A bylo to opravdu nepříjemné. Šlo o starší děti a byly velmi zvláštně vychované, nechci říct rozmazlené. Byly drzé a nepříjemné, až jsem si říkal, jestli má vůbec cenu to dohrát. Nakonec jsem to ustál, ale mrzelo mě to hlavně vůči těm rodičům. Bylo to divné. Holčička byla zvyklá, že má všeho nadbytek a k rodičům se chovala opravdu ošklivě. Říkal jsem si v duchu, že by potřebovala pořádně naplácat, ale ať si myslím cokoli, nesmím to na sobě nechat znát. Mnohokrát už jsem si říkal, že pro svoje děti budu mít velmi dobrou průpravu.“
Jaké děti jsou z Vašeho pohledu nejlepší?
„Ideální věk pro klaunská vystoupení je tak kolem šesti let. Ale i osm ještě jde a občas jsme dělali program i pro desetileté. Ty větší už mají jiné zájmy a často dávají celému světu najevo, že všichni kromě nich jsou trapní. Hlavně nesmějí být drzé a dělat mi naschvály. Ale i takové dítě se dá „zlomit“. Ukážu jim pár věcí a některá z nich určitě zabere a ono se nechá vtáhnout do děje. Ono se těžko něco vymýšlí dopředu, když nevíte, kdo tam bude sedět. Pro mě je důležitá reakce dětí, a když se trefím do jejich nálady, je vyhráno.“
Vy ale nemáte jen program pro děti, nebo se mýlím?
„Ano, to je pravda. Naše nabídka je opravdu pestrá. Kromě dětských představení máme programy i pro dospělé, pro firmy, kdy si nás zvou na večírky nebo oslavy, můžeme nabídnout klauny, kouzelníky, živé sochy, kejklíře, ohnivou show nebo postavy na chůdách a mnoho dalších záležitostí. Myslím si, že u nás si vybere každý, ať méně nebo více náročný klient.“
Více se dozvíte třeba tady