MUDr. Adriana Youngová promovala na II. lékařské fakultě v Praze – Motole, praxi získala v nemocnicích Kralupy nad Vltavou, v nemocnici sv. Karla Boromejského Pod Petřínem a Thomayerově nemocnici v Praze. Má atestaci z vnitřního a všeobecného lékařství. V současné době pracuje jako praktická lékařka ve své nově otevřené ordinaci na Vítězném náměstí v Praze 6. Přednáší na 1. Lékařské fakultě UK na katedře všeobecného lékařství, publikuje v domácích lékařských periodicích, hlavně v oborech paliativní medicíny a psychiatrie. Podílela se na otevření prvního slovenského hospicu. Nám nabídla téma, o kterém se veřejně moc nemluví – podzimní deprese.
Paní doktorko, myslíte, že podzimní a zimní měsíce ovlivňují výskyt depresí více než jiné roční období?
„Sychravé a ponuré podzimní počasí je typické pro větší výskyt depresí, někdy řazených mezi sezónní afektivní poruchy. V civilizovaných zemích se odhaduje prevalence deprese v běžné populaci asi na 5-16 %. Není to tedy jen okrajová diagnóza, se kterou se praktický lékař setkává. Pacienti se někdy mylně domnívají, že v ordinacích praktického lékaře je toto téma tabu. Že toto nutně musí řešit psychiatr. Ale mě, jako lékaře prvního kontaktu s pacientem, i tyto potíže zajímají. I pro pacienta je příjemnější sdělit nějaké intimní záležitosti a problémy, své obavy či bolestné události, které nemůže zpracovat, lékaři, kterého zná spoustu let. U některých lidí je průběh skutečně vázaný na sezónu podzim – zima. Na jaře se začínají cítit lépe, v létě jsou v pohodě, a na podzim už začínají pociťovat příznaky, které už znají, pokud je to periodicky se opakující stav. Je velmi důležité, aby s takovým stavem nezůstával člověk sám, aby šel za svým lékařem, nestyděl se za takové příznaky, protože deprese je nemoc jako každé jiné chronické onemocnění. Ne vždy to bohužel funguje tak, že pacient přijde za lékařem, popíše mu svoje potíže, ten diagnostikuje depresi, napíše léky a pacient se hned vyléčí. Je šance, že se po první epizodě už žádná jiná opakovat nebude. Ale je také možnost, že se objeví další epizody někdy v průběhu života. Čím dříve se začnou deprese léčit, tím je větší šance, že další epizody nenastanou.“
Co dál, když diagnostikujete depresi? Rovnou doporučíte pacienta k psychiatrovi?
„To nezáleží jen na lékaři samotném, ale samozřejmě i na pacientovi. Lidé se slova psychiatrie stále obávají. Pacient proto často preferuje, když se může léčit u svého praktického lékaře, než aby musel jít na psychiatrii. Záleží na stupni deprese. Je-li deprese lehká, může léčit pacienta praktik, často je výhodná spolupráce s psychoterapeutem. Lidem se často uleví už po prvním rozhovoru s lékařem, už to je jistá forma psychoterapie. Když se nasadí vhodné léky a začnou fungovat, u mnoha lidí není nutný žádný další postup. Dnes předepisujeme moderní antidepresiva, která nejsou návyková, i když se používají delší dobu. Trochu nevýhodou se může zdát doba nástupu účinku léku, která je zhruba 2- 3 týdny, někdy bohužel i déle, a mnohdy pacient nabude dojmu, že lék nefunguje. Je na lékaři, aby toto pacientovi vysvětlil a ten byl trpělivý. Na sezónní deprese se může využít například i fototerapie (léčba světlem), kterou si mohou pacienti aplikovat i sami doma a výsledky jsou někdy velmi dobré. Jde-li o těžkou depresi se sebevražednými myšlenkami či dokonce pokusy, nereagující na léčbu nasazenou praktikem, pak je na místě, pacienta na psychiatrii odeslat. Samozřejmě i v případě, když o to pacient sám požádá.
.“
Spousta lidí používá často spojení „Mám depresi“. Co všechno je deprese?
„Musíme umět rozlišovat. Člověk může být smutný, může prožívat bolest a žal, pláče například ze ztráty někoho blízkého, po nějaké traumatické události. Tento stav nemůžeme ještě nazývat depresí. Je to normální prožitek. Nemůžeme po týdnu truchlení například říct, že pacient trpí depresí. Pokud ale u něj trvá pokles nálady více než 3-6 měsíců, z ničeho se neraduje, netěší ho ty věci, které ho těšily dřív, je do sebe uzavřený, unavený, vyčerpaný, je to určitě na zvážení, zda se nejedná o depresi. Lékař může vystopovat i rizikové faktory. Samozřejmě prvním je genetická predispozice. To pacient neovlivní. Pokud jsou tam ještě další vnější vlivy jako alkohol, sociální problémy, dlouhodobé zdravotní problémy, těžké chronické onemocnění, vleklé vztahové problémy může to vyústit až do velmi vážných problémů v životě člověka.“
Jak spolupracují pacienti?
„Individuálně. Někdo je ukázněný, dodržuje rady lékaře, užívá léky, zapojí se do psychoterapie, chce řešit svoje problémy, někdo by rád jen tu tabletku, kterou spolkne a je bez problémů. Ale to je v životě běžné. To se už netýká jen léčby deprese.“