O Michaele Hatašové z Libčic nad Vltavou psaly noviny už před dvěma lety, kdy jako dvanáctiletá vybojovala zlatou medaili v kategorii D12 na Mistrovství ČR v šachu. Křehká studentka tercie (osmá třída) osmiletého Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou se letos v březnu v Koutech nad Desnou stala opět mistryní republiky, tentokrát už v kategorii D14 – čtrnáctiletých dívek. Získala pohár, medaili a diplom a hromadu nových zkušeností. Na předloňském Mistrovství světa v Turecku, kde reprezentovala Českou republiku, jí sice štěstí moc nepřálo, zato to však byla vynikající dvoutýdenní škola.
Proč šachy od kdy?
Jak sama říká, za šachy vděčí staršímu bratrovi Ondrovi. „Chtěla jsem bráchu vždycky ve všem dohonit, tak jsem začala v šesti letech hrát taky.“ Spolu s Ondrou začala navštěvovat šachový kroužek Caissa Úholičky, kde ji si vzal na starost trenér Jan Framberk. Možná i díky jim oběma o šachy nikdy neztratila zájem. Po účasti na předloňském Mistrovství světa Míšu trénoval individuálně uznávaný šachový trenér pan Miloslav Vanka z Roztok a v současné době je jejím učitelem pan Ján Mišičko z Kladna. Letošní prvenství je pro Míšu mimořádným úspěchem a odměnou za spoustu času stráveného na turnajích a trénincích. I mezi soupeři má příznivců a kamarádů. Navzájem se podporují a fandí si. Vyhrát jakýkoli turnaj je psychicky náročné a tomu tlaku, který na člověka působí během čekání na další partii i přímo při ní není jednoduché odolat.
Co všechno se musí na začátku naučit?
Než může hráč rozehrát svoji šachovou partii, předchází tomu, jako u čehokoli jiného, seznámení a pilná příprava. Nejdřív se Míša musela naučit pravidla hry, jak se jmenují figury, než se naučila, jak správně táhnout a jak na začátku hry figury správně postavit, zvládla techniku hry a jak důležité je zahájení hry, taky to nějakou chvíli trvalo. „Když se naučím všechny varianty, je velká pravděpodobnost, že soupeře nachytám, nebo ho zavedu do pozice, kterou on, na rozdíl ode mě nezná.“ Míša vysvětluje, že velmi důležité je zahájení hry, které podle toho, kde vzniklo a kde vymysleli první tah, má své jméno. Na otázku, zda se dá na soupeře připravit, říká Míša: „Taky mám možnost podívat se na internetu na jeho partie a tahy a to mi pomůže odhalit jeho slabé stránky. Musím počítat se vším a musím to vymyslet sama. Nejdůležitější je zahájení, které mi řekne, jaké varianty se dají zahrát a co na to odpovědět, jaký si udělat plán, jak postavit figury, kombinací je nekonečné množství.“ Ovšem než dokáže hráč sehrát partii, musí hlavně hru pochopit. Obecně je podstatně méně děvčat než chlapců, kteří mají víc přirozeného talentu ke hře a víc se šachu věnují. „Sehnat holku, která hraje šachy je těžké, takže mě oslovují spřátelené týmy a já za ně ráda hostuji, mě to potěší a jim to pomůže,“ říká šampiónka, která je doma v klubu Caissa Úholičky, ale hostuje například za Kladno, za Vlašim a za další šachové kluby.
Dítě školou povinné…
Míša si ale i vedle školní docházky, která je velmi náročná najde čas i na ostatní zájmy. Navštěvuje výtvarný kroužek při ZUŠ v Libčicích nad Vltavou a po škole by se chtěla věnovat výtvarnému oboru, má však ještě čtyři roky školy před sebou. Volný čas umí využít opravdu všestranně – kreslí, čte, píše svoje knížky, z nichž jedna je ručně psaná, učí se věštit z tarotových karet a sleduje animované filmy, podle kterých se učí kreslit lidi. Před několika lety nastudovali žáci ZUŠ divadelní představení, ke kterému vymyslela a napsala veršované dialogy. Ráda něco tvoří, i pro pocit zhmotnění představy, na kterou si pak může sáhnout a uchopit ji.