Správně fungovat můžeme jen na pevném základu

Pavel Ihnát absolvoval tři roky zdravotní školy – obor masér v Modre-Harmónii (SR) a tříleté nástavbové zdravotnické studium srovnatelné se studiem pro zdravotní sestry, kde se seznámil s internou, chirurgií, neurologií a jinými odbornými předměty. Mimo to vidí propojení svého oboru s podstatou čínského pentagramu a poznatky studia teorie a diagnostiky z tradiční čínské medicíny, které věnoval prozatím roční studium. „Znalosti z tohoto studia spolu s dlouholetou terapeutickou praxí mi pomáhají vnímat ucelený obraz celkového stavu klienta, neboť vše, co se odehrává a projevuje ve svalech nebo na kůži má přímou souvislost s vnitřními orgány.“V současné době se věnuje vyšetření chodidel pomocí podografie a následným doporučením vhodných vložek do bot. Ač se to spousta lidí brání pochopit, nejsou – li v pořádku chodidla, často s tím souvisí další, leckdy závažné, zdravotní potíže. Navštívila jsem jej v centru trvalého zdraví v Praze 6.

Co je podografie?
Optická podografie je metoda, pomocí níž se měří rozptyly tlaků, působících na plosky chodidel, a kdy je získán digitální obraz, zaznamenávající otisky nohou. K rozdílným tlakům, podle toho, jak jsou rozloženy na chodidle, jsou přiřazeny konkrétní barvy, které ve stupnici barev diagnostického programu ukazují největší nebo nerovnoměrně rozložené zátěže na konkrétních místech chodidla. Pořízení takového záznamu o našich chodidlech je velmi jednoduché a časově nenáročné.

Vložky do bot jsou následně zhotoveny na základě získaného snímku pomocí speciálního grafického softwaru. Vyšetřením chodidel pomocí podoskopu – přístroje určeného k vyšetření – získáme pravdivý obraz o stavu našich chodidel. Použitím vložek, které jsou individuálně sestavené pro konkrétní nohu a velmi dobře korigují statické změny nohou, můžeme předejít, nebo i odstranit bolesti nohou, kolen a zad. „Já mám samozřejmě osobní zkušenost,“ říká pan Ihnát. „Po dvou týdnech nošení mě přestalo píchat v oblasti levého menisku a bolest kolene úplně odezněla.“ K počítačovému vyšetření chodidel se staví kladně i řada odborníků, mezi nimi například ortopéd, Dr. Bartos Géza, který říká, že tato metoda vyšetření již získala své právoplatné místo v ortopedii. „Odborná analýza a posouzení snímku, jakož i sestrojení vložek již probíhá zcela pod lékařským dohledem,“ dodává. Reflexolog a léčitel, Dr. Máté Jozsef, k tomu říká: „Podle nauky o reflexologii je na chodidle znázorněna horní polovina těla v podobě reflexních zón. Nemoci vyplývající z nesprávné statiky nohou ovlivňují tyto zóny a naopak, nemoci těla se projeví v zónách na chodidle.“

Všechno souvisí se vším
Patentem chráněný systém Pedikom vymyslel kolem roku 1980 maďarský ortoped Dr.Imre Kökényesi spolu s týmem počítačových odborníků poté, co se mu pacienti, kterým zdvihl podélnou klenbu chodidla, vraceli s opakovanými problémy – po určitém čase klenba opět začala poklesat. Věnoval výzkumu několik let, až přišel na příčinu. Chodidlo dnešního moderního člověka nemá stimul, na základě kterého by se držela klenba ve správné – vyvýšené poloze. Bylo třeba vymyslet systém, který by dosáhl toho, aby chodidlo nepoklesávalo, a aby díky správnému impulsu měly přes reflexní zóny správný stimul i vnitřní orgány. Lidské tělo je provázané vazy a šlachami, kterými jsou spojené svaly. „Jakmile jsou povolené vazy v kotníku nebo jakákoli změna na chodidle, kde není správně upevněná šlacha, řetězí se tyto problémy přes achilovu šlachu a následně do celého těla. Při povoleném kotníku, který se propadá dovnitř, může dojít k poškození menisku, odtud do kyčle, bederní oblasti, do záhlaví a nakonec do posledního kloubu, který v těle máme, a to je čelistní kloub. To je stejné, jako když je narušená statika domu. Když je špatný či poškozený základ, promítne se to do všech pater směrem nahoru.“ Zásadní u vložek, které představuje pan Ihnát, je nášlapná plocha i pod prsty, která efektivně relaxuje zborcené přednoží. „Pokud je zborcená příčná klenba chodidla, což je problém většiny populace, nestačí jen tzv.srdíčko uprostřed chodidla, ale podpěra musí být i pod prsty, která vybalancuje statickou odlišnost přednoží od normálu a také účinně zabrání vzniku tzv. kladívkových prstů.“ Při použití přesně a indiviuálně složené ortopedické vložky pro pravou i levou nohu, se správným způsobem stimuluje chodidlo v reflexních zónách konkrétních orgánů, a též se zachová správná pozice pod vnitřními kotníky ale i celého těla. Není-li zpevněné podnoží, noha se rozšiřuje jak do šířky, tak do délky a během života se, právě díky sesedlé klenbě, zvětší o jedno až dvě čísla. „Klienti se ptají, zda jim vložky pomohou odstranit halux – vybočený kloub u palce. Neodstraní, ale zastaví deformační proces. Speciální polštářky pod příčnou klenbou výrazně uleví prstům a palci, které silně došlapují. Tím docílíme možnost zlepšení pozice „vbočených palců“ a kladívkových prstů, a též pozastavení růstu halluxů. Když cítíme ráno po probuzení nebo po delším stání, píchání v přednoží, něco není v pořádku. Prsty musí vybalancovat obrovský tlak a po čase se utvoří tvrdá kůže pod palcem nebo kostní výrůstky na patní kosti. Má-li pata dlouhodobě silný nášlap, začne se chránit, vytváří se z vápenatých usazenin nárůstky, známé jako ostruhy. „Klienti mě na ně upozorňují, protože chůze s nimi není nijak příjemná a proto se při výrobě vložek musí přihlédnout na nutný komfort chodidla i v tomto ohledu.“ Tato situace se řeší perforací spodní vrstvy u pěnové pohodlné vložky, a to přesně v místě ostruhy.

Jak probíhá vyšetření?
„Každému klientovi, který přijde, založím kartu údajů do speciálně vytvořeného softwaru, který umí pracovat s vloženými informacemi získanými měřením na optické desce a následně definovat konkrétní rozptyly tlaků na plochu chodidla. Jediné, co musím změřit ručně, je velikost podle klasické obuvnické velikosti,

tvar a velikost chodidla. Jsou různé typy chodidel. Vysvětlím klientovi, jaké typy vložek se vyrábí, a pomohu mu zvolit tu nejvhodnější pro jeho potřeby.“ Všechny vložky jsou vyráběny z přírodních materiálů, mohou být pružné – pěnové nebo kožené, které jsou velmi nízké a umožňují umístění i do hodně nízkých bot, což je nesporná výhoda. Novinkou od konce loňského roku je také speciální vložka pro diabetiky, která je zhotovena jinou technologií a pomáhá ulevit chodidlu diabetika, které je poznačeno komplikacemi, jako je například poškozené periferních nervů, případně poruch periferního prokrvení s možným otevřením ran na chodidle. V takovém případě není doporučeno používání „vložky s korekturou“. Vložka pro diabetiky musí současně být schopná výrazně odvádět pot a vlhkost z boty, čímž dopřeje noze maximálního komfortu. „Touto vložkou se řeší komplikované stavy na chodidle, také se uleví celému tělu. Tato vložka obsadila na výstavě nejmodernějších a nejprogresivnějších medicínských technologií pro diagnostiku a léčbu spolu s celým systémem první místo a to je velmi prestižní ocenění. Speciální pěnový materiál vypevňuje spodek vložky, aby pružila, další vrstvou je celulatex, který umožní úlevu a pak jsou tu vrchní perforované vrstvy, které pomáhají odvést kyselost a potivost ven z boty. Diabetici mají extrémně silné nášlapy prsty i také patou, a právě v těchto místech jsou vložky vyměkčené a speciálně perforované. Pro každého člověka se objednává a vyrábí originální vložka, která stoprocentně vyhovuje konkrétní noze, bez ohledu na to, zda je klient diabetik, či nikoli.“

Kdo může být vyšetřen?
Vyšetření může podstoupit kdokoli. Nejčastěji se objednávají a nechávají vyšetřit dospělí, ale tato jednoduchá a účinná forma je určena i pro děti. „Děti můžeme vyšetřovat na podoskopu už zhruba ve třech, čtyřech letech. V tomto věku sice ještě nemají plně vyvinuté ani příčnou ani podélnou klenbu, ta se vyvíjejí zhruba do třináctého roku věku, chodilo je dítěte ve vývoji, kostičky mají ještě chrupavčitý charakter a tukový polštář.“ Podle pana Ihnáta se dětem v raném věku indikují vložky nejčastěji z důvodu vbočeného chodidla, kdy děti stáčí špičku dovnitř, což má za následek nepřirozenou pozici hlavice stehenní kosti. „Důsledkem toho nastává statická porucha ještě před tím, než se správně klenba dovytvoří. Dnes se dětem, bohužel, klenba tím správným způsobem zpravidla vůbec nevytvoří. „Spolupracujeme s pediatry, kteří vidí reálný důvod obtíží, stejně jako my. Vývoj a zlepšení srovnáváme podle nášlapu při první návštěvě a od toho se vše odvíjí. Po několika návštěvách a potažmo letech vidíme, jak se situace zlepšila.“ Dítě přijde s rodičem, který sám laickým pohledem vidí, že pokládání nohy u jeho ratolesti není takové, jaké by mělo být, dítě stáčí při chůzi špičku dovnitř, a to bývá první nejčastější indikací k vyšetření a následnému zhotovení vložky. Díky tomu, že manžeta dětského kotníku je měkká a rozvolněná, stejně jako vazy v kotníku, začíná se nošením nesprávné obuvi hroutit celý kotník a záhy následují obtíže i ve vyšších tělesných partiích. Proto je nevhodné obouvat malým dětem nízké boty pod kotník.

Trocha teorie
Zmiňované vložky do bot jsou zhotoveny z přírodní pěnové základní části, která neobsahuje žádný umělý materiál, nebo mohou být kožené. Kožená vložka má kartonovou základnu, a dá se vložit do většiny bot. „Optimální je, když se nová vložka vkládá do nových nebo zánovních bot,“ říká pan Ihnát. „Na vstupní diagnostickou návštěvu by měl pacient přijít v pohodlných botách, nejlépe ve vycházkové obuvi, kde je potřeba vyměřit podle obuvnických „předloh“ správnou velikost a tvar budoucí vložky. Nejlepší jsou boty alespoň ke kotníku, nikoli s volnou patou. Pro zhotovení vložek jsou přesně definované korektury od paty ke špičce, podle kterých technik skládá jak pravou, tak i levou vložku a to individuálně. Já, na základě vyšetření zasílám přesné parametry technikovi, který používá k výrobě tzv. speciální modulový systém skládání korektur podle zborcení, rozptylu tlaků a nášlapů nohy, a ty jsou u každého jiné.“ Podle dosavadního výzkumu by měl být průběh takový, že by se měl klient dostavit na přeměření zhruba po sedmi měsících a efektivita je za tuto dobu zhruba kolem čtyřiceti až šedesáti procentní. Následně je na základě porovnání snímku před a po nošení, tedy výrazného zlepšení stavu, doporučena výroba nového páru vložek, které navážou na „práci a účinek“ těch předešlých.