Archiv autora: Qenda

Je to už opravdu mnoho let, ale tomu příběhu se pořád směju, a vlastně jsem ho skoro nikomu neřekla. Zahálel načmáraný na papíře už dost dlouho, a tak jsem se rozhodla, že jej zařadím mezi ty ostatní.  Psal se rok … Celý příspěvek →

… jak moc mi chybí babička. Odešla mi před mnoha lety a už tehdy jsem věděla, že to bude bolet. Bolí. Někdy víc a někdy míň. Když bydlela v Praze, volaly jsme si nebo psaly a já jsem jí pořád slibovala, … Celý příspěvek →

Když se budete, promiňte mi ten výraz, hnusně chovat k člověku, přinejmenším se ohradí. Může vám vynadat, může křičet, může udělat viditelně cokoli, po čem pochopíte, že jste to přepískli. A může to udělat hned. Když se budete hnusně chovat k sobě … Celý příspěvek →

Na tuhle operaci jsem se, na rozdíl od té před dvěma měsíci, rozhodně těšila. Tak nějak jsem věděla, do čeho jdu a nechala se Na Homolku odvézt s jistotou, že zítra ráno jedu domů s úplně novou nohou. Poté, co mě křečové … Celý příspěvek →

„Na Dopravní podnik se můžete spolehnout,“ řekl mi usměvavý řidič, když jsem mu řekla, že nemám ani jízdenku ani drobné. „To říkáte vy,“ namítla jsem. „Ale kdybyste kolikrát viděl, jak brblají jiní řidiči,“ podala jsem mu dvoustovku na lístek za … Celý příspěvek →

Zavítala k nám, ani nevím přesně kdy. Na jaře? V létě? Fakt nevím, každopádně nikdy jsme ji nebrali moc na vědomí. Proč taky. Takových už tu bylo… Koncem října mi proběhlo hlavou, že je ale docela neobyčejná. A začala jsem ji vnímat … Celý příspěvek →

Napadlo mě nedávno, na kolik různých způsobů se dá vyjádřit jedna jediná věc. Snad bych o tom nikdy ani nepřemýšlela nebýt hlášky jednoho pána u benzínové pumpy. „Jdu se vychcat,“ ozvalo se odkudsi zezadu a mě ta věta uvízla v hlavě. … Celý příspěvek →

To je dobrá otázka. Podívám-li se zpátky, tak psát jsem začala v první třídě proto, že mě to učili a chtěli to po mě. Tehdy jsem vnímala písmena jako značky, které když poskládám pěkně za sebe, utvoří slovo a byla jsem … Celý příspěvek →

Uviděla ho v davu na nástupišti. Vysokého, hnědookého, opáleného muže s jarmulkou na hlavě v kostkované barevné lněné sukni ke kotníkům. Na nohou měl žabky a jeho nehty na nohách byly pěkně upravené a pěstěné. Věnoval jí kratičký pohled a jí přejel mráz … Celý příspěvek →

 Finský trhák s titulky. Sedadla vržou, lidi se vrtí. Bonbóny šustí a jejich obaly často končí na zemi.    Přišli na poslední chvíli. Uvaděčka jim řekla, ať si sednou kam chtějí. Vybrali si lóže. Film celkem nuda. Je jim fajn, že … Celý příspěvek →

Stav, ve kterém se momentálně nacházím, je zamilovanost. Možná proto, že mě neobletuje jako ti před ním, možná proto, že mi řekne, co si myslí, bez ohledu na to, jestli se mi to líbí nebo ne, možná proto, že mi … Celý příspěvek →

Možná to některá z maminek poznala taky. Na začátku jste měly předsevzetí, že budete zásadová, přísná a nic mu neodpustíte, než mu dát na zadek, proberete to ze všech stran, na všem se vždycky dohodnete a budete kamarádi. A najednou sedíte … Celý příspěvek →

Mám pořád nějakou práci. Ať tu domácí, která mi zabere většinu volného času, nebo tu, jak říkám „mojí“ a na tu si snažím každý den vyšetřit aspoň chvilku. Příležitostí pro tu „moji“ práci bývají hlavně víkendy. Být doma s rodinou je … Celý příspěvek →

Na tuhle operaci jsem se vůbec netěšila. Takový strach jako teď jsem neměla nikdy předtím. Prostě jsem se bála, že se neprobudím. Svěřila jsem svoji obavu Vláďovi a ten si ťukal na čelo a pak mi vynadal, co to říkám … Celý příspěvek →

O tom, že jsem kdovíjaká kuchařka, si už dávno nedělám iluze. S přibývajícím věkem se ze mě stal opravdový realista. Mrzí mě, že s vařečkou v ruce neoplývám přílišnou kulinářskou fantazií, ale řekněme, že jsem k tomu do svých čtyřiceti let nebyla vedena, ať … Celý příspěvek →

Loňského Silvestra jsme strávili úplně jinak, než všechny předešlé. Po deseti letech strávených u rodičů na pohovce s chlebíčky a televizí jsem řekla A dost, jede se jinam. Domluvili jsme se s přáteli, že poslední večer v roce pojmeme, navzdory letité tradici, poněkud … Celý příspěvek →

Nastoupili do metra na Můstku. Ona gazela, vysoká, štíhlá, na vysokých podpatcích. On jí byl po ramena, měl mastné ulíznuté vlasy a uhrovitou pleť. Táhla ho za sebou přes půl vagónu, až našla dvě prázdná sedadla vedle sebe. Uhladila si … Celý příspěvek →

Křehká blondýnka s vlasy do pasu v sandálkách nastoupila do vagonu metra na Hradčanské. Sedla si vedle staršího pána, způsobně dala nohu přes nohu, rozhlédla se po lidech a nenápadně vsunula ruku do kabelky na klíně. Chvíli se nic nedělo, zřejmě měla … Celý příspěvek →

„To si opravdu myslíš?“ „Ale neber to zle, prostě mi připadáš ustrašená. Tvoje máma je metr co? S tou si asi moc legrace neužiješ.“ „Co ti mám na to říct?“ Denise bylo do pláče. Takhle o ní smýšlí? Připadá mu ustrašená? … Celý příspěvek →

2. kapitola Budík. Vždycky, když se tak krásně spí, zazvoní budík. K čertu s ním. Denisa ho smetla ze stolku jedním pohybem. Jindy by ležela dokud by ji hlad nevyhnal z vyhřáté postele ven. Jenže představa, že jí přesně za hodinu jede vlak … Celý příspěvek →

1. kapitola Stála v kuchyni a přemýšlela o tom, co ještě musí udělat. Páteční odpoledne neměla nikdy moc ráda. Balení a skoro stěhování na chalupu jí nahánělo hrůzu už od pondělka. Tašky jídla, hadrů a kdoví čeho ještě. V neděli večer zase … Celý příspěvek →

Je mi smutno. Jedinou mojí jistotou je, že můžu obejmout ty dva, co tolik miluju. A to není málo. To vůbec není málo. Zatím, co se mi rozplývají ty jistoty, které jsem dosud měla a stavěla na nich celý život, … Celý příspěvek →

„Hele, jsem si koupila nový boty,“ zvedla maminka, sedící u piva, nohu téměř až k rameni. „Nedělaj mi velkou nohu?“ „No jsou fakt pěkný, Věro. A kde jsi je…“ „Hele, a nedělaj mi velkou nohu?“ „Nedělaj, a kdes je teda koupila?“ … Celý příspěvek →

Nedělní říjnové ráno. Dneska jsem si přispala do půl sedmé. Světlo přicházející zvenku polozataženou žaluzií mi dalo tušit, že máme skutečně ten pravý podzim. Podle vlhkého zvuku projíždějícího auta mi došlo, že prší. Kdo může v neděli v půl sedmé ráno v dešti … Celý příspěvek →