Archiv rubriky: Ondrovy hlášky

Nejdřív povídám mamce:“Ráno ONdra vstane, oblékne se

Jednou odpoledne projednávala moje sestra Janča podrobnosti ohledně svatby.

při jízdě autem. Bylo vedro a špatně se dýchalo.

Natahuju ONdrovi kalhoty po tom,

Maminko, já si nemůžu oblíknout to pyžamo.

nemůžeš být nikdy chlap,“ řeklo mi úplně vážně moje dítko.

Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít.

„Maminko, to je tlolejbus,“ zajásal ONdra když jsme při projížďce Hradcem Králové potkali trolejbus.

„A ty?“

„Babičko,“ povídá ONdra mojí mamce jednou odpoledne. „Až budu velkej,

Jednou zapínala mamka ONdru do autosedačky. Nešlo jí to zacvaknout,

zakvičel ONdra poté, co dostal přes ruku. „Nemáš mě plácat,“ povídám. „Vidíš jaký to je.“

„Tak já jsem snědl šest trubiček …

„Hledám schpného obchodního partnera,“ řekla Andrea Lišková v seriálu Rodinná pouta. Tvářila se přísně a vážně.

„Maminko, víš, že nejím ovoce,“ vztekal se včera ONdra, když jsem se do něj snažila vpravit alespoň lžičku rozmačkaných jahod s cukrem.

schovával se za mě ONdra včera u sousedů. „Ale ten je hodnej, to je Beník, přeci. Vždyť ho znáš.“ „Ale nemá ohrádku na pusu…“

„Maminko, dej mi jednou kakao na lžičku do pusy, jo? Bolí mě noha…“

… nekakal.“

řekl mi včera s úsměvem ten můj broučínek.

„Co jste měli k papání ve školce, ONdrí?“ ptám se každý den. Musím mu připadat trapná, že to chi vědět pořád dokola a on mi odpoví skoro pokaždé:

„A taky nemůžu jíst chleba, maminko,“ přihopkal za mnou ONdra. „Protože po něm kašlu.“

„Maminko, nemůžu jíst zeleninu,“ svěřil se mi včera ONdra.

Bavili jsme se s ONdrou o tom, co které zvířátko dělá. Kravička bučí, bůbů, slepička kdáká kokokodák, pejsek štěká haf haf… „A já vím co děká krokodýl, maminko…“ „Opravdu? A co dělá?“ptala jsem se s opravdovým zájmem.

Vyprávěla jsem ONdrovi, že když jsme byly se sestrou Janou děti, bydlely jsme v Buštěhradě.

„Určitě, bolí mě v krku.“

„Jak je to možné, ONdro,“ zeptala se opatrně a čekala, co z něj zase moudrého vypadne.

„Maminko, trhá se mochomůrka?“ optal se mě ráno ONdra. „Netrhá.“ „ A Křemílek ?“

Při nedávné projížďce Prahou viděl ONdra dva policisty na koních. „Babičko, to jsou střelci,“ řekl s kamennou jistotou. „A jak jsi na to přišel?“ zeptala se babička „Vždyť jsou celý v černým…“

ONdra má moc rád, když mu někdo drbe záda a nebo když mu je aspoň hladí. Nedávno mi řekl: „Maminko, už mě nehlaď, já nejsem žádná hladina.“

V neděli odpoledne si babička s ONdrou hráli a já vyslechla zajímavý rozhovor: