Archiv autora: Qenda

Co řekl Jan Werich

“ Humor se nedá naučit. A snad ani odnaučit. Humor je vztah k životu a k lidem. Kdo humor nemá, je chudší než ten, kdo se s humorem narodil.“ A to mi tak mluví ze srdce, že k tomu nemám … Celý příspěvek

Rubriky: Zajímavosti | Napsat komentář

Pohádka nad pohádky

Zachtělo se mi zase jednou do kina. Na pohádku, jak jinak… Našli jsme s mým mužem Tomem Fimfárum 2, jsme totiž oba stále tak trochu děti. Kdoví, jestli to bude někdy jinak. Nechtělo se nám ale trávit společný čas mezi … Celý příspěvek

Rubriky: Zajímavosti | 5 komentáře

Další plány…

Další plánované kroky či krůčky budou patřit dětem. Vymysleli jsme s ONdrou malé lesní skřítky Hodníčky, kteří vylézají ze svojí chaloupky pod vysokým dubem jen v noci, když sluníčko spinká. Chodí po lese a pomáhají zvířátkům, která pomoc potřebují. ONdra … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

ONdra aneb …

Takhle nějak podobně se bude jmenovat moje nová, první a opravdová kniha. Někdo ví a někdo ne: když se můj synek narodil měl vrozenou deformaci lebky – skafocefalii. A já jsem se rpzhodla že o tom napíšu. Aby ostatní maminky … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | 1 komentář

O BROUČKOVI

Leze leze brouk vítr do něj fouk roztočil ho dokola zavolejte doktora roztočil se brouk Tak tohle vymyslel můj ONdra, kterému je 3 a půl roku. Vypadlo to z něj v neděli 5.3.06 a od té doby mi to neustále … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | 2 komentáře

ŠOFÉRSKÁ

Jede řidič Petr má pletený svetr a vlněné ponožky je mu teplo na nožky Jede řidič Petr veze v kapse metr s ním si doma změří dřevěný rám dveří Chvátá řidič Petr a s ním hnědý setr doma jistě dostanou … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Prostě cirkus

Neděle odpoledne. Jedeme na výlet. Do cirkusu. Kdybych někomu vyprávěla, že jsme jeli na druhou a představení bylo od tří, řekl by nejspíš, že to se stane. Kdybych řekla, že se mi dítě během té hodiny, co jsme čekali u … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | 2 komentáře

Ruka

Pondělí ráno. Přeplněný autobus. Utrhla naštěstí sedadlo hned u předních dveří. Všichni ospalí a apatičtí po prožitém víkendu. Vydýchaný vzduch a pochrchlávání ze všech stran. Evropská třída jako obyčejně kolem sedmé ráno beznadějně ucpaná. Pohled na hodinky, pohled před sebe. … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Dvě vteřiny

Nemohlo to trvat déle než dvě vteřiny. Stalo se to jen pár desítek metrů ode mě. Jela jsem autobusem a stejně jako ostatní lidé kolem skoro nic nevnímala. Stála jsem v uličce a po celém dni v práci měla téměř … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Náš první týden

Pondělí Na to, že jde první den do školky se choval dost suverénně. Vstal v šest a s prohlášením, že je ráno a jdeme teda konečně do té školky se nechal obléknout. Ze šatničky mi utekl dřív, než jsem si … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Zdání klame

Tak jsem to zakřikla. Poté, co můj milý synek úspěšně zdolal nástrahy prvního půldne ve školce bez jediného mrknutí oka, jsem po dvou dnech musela čelit hysterickému výstupu, že mě nikdy neopustí a že chce být jenom se mnou. Držel … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Zrada

Dnešní ráno jsem si teda představovala úplně jinak. Můj synek jde prvně do školky. Po třech letech intenzivního soužití s mámou bude vhozen do každodenního koloběhu, povinností a nutností. Připravovala jsem se na ten den celou věčnost. První indicií, že … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 1 komentář

Ze života

Jasně si vzpomíná, že se na ten den dlouho připravovala. Pečlivě vybírala oblečení, boty a doplňky. Dbala na to, aby všechno bylo perfektní, aby neopomněla ani nejmenší detail. Aby nemusela čelit ani jediné výtce, že něco není tak, jak má … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Jak kdy…

Pokaždé, když můj tříletý synek vyvede nějakou tu lotrovinu, dmu se hrdě pýchou, že jsem to ustála a ujišťuji sebe i okolí, že mám výtečnou průpravu do budoucna, kdy bude starší a vynalézavější a že už mě snad ničím nemůže … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Je to láska veliká

Moje milá maminko, vím že mě máš ráda, jako svoje miminko, jako kamaráda. Je to láska veliká jako celá Afrika.   Vím, že tě moc zlobím, říkáš mi to pořád, za ručičku chodím, po cestičce od vrat. Je to láska … Celý příspěvek

Rubriky: Něco pro děti | Napsat komentář

Tak trochu o houbách

Pokaždé, když čistím houby, vzpomenu si na léto, když mi bylo třináct a byla jsem na pionýrském táboře. Kromě toho, že mi zdravotnice málem přivodila otravu krve, bylo ten rok mimořádně mnoho hub. A já, pilná hospodyňka, kterou k šetrnosti … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Konečně

Konečně jsem ji viděla. Konečně jsme se setkaly. Menší dáma s červeným ježkem na hlavě a úsměvem přes celou tvář. Tak to je ona. Tři roky jsme si psaly, volaly, vyměňovaly příběhy ze života a litovaly, že jsme se tehdy … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Dva pohledy

„Tak co, jak se máš? A klape vám to ? No povídej,“ otázky nemají konce. Kamarádka, kterou rok neviděla, se jí najednou zjevila uprostřed velkoměsta. Ustaraná, neupravená a evidentně nespokojená se svým životem. Mluví a mluví a snad ani nedýchá. … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 1 komentář

To je prostě on…

Červencové odpoledne.Taneční parket. Stojí tam úplně sám a netrpělivě vyčkává až přijde ta chvíle. „ Maminko, kdy už půjdeme, chci si zatancovat,“ škemral od samého probuzení. Konečně! Rána do bubnu. Jeho tělem projel jakýsi výboj. A další. A další.Buben odměřil … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Láska kvete v každém

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Co když jo?

Hryže jí to. Ta představa, že jí po něm její kamarádka vyjede. Její kamarádka, co už je roky sama. Ještě před časem na tom byly úplně stejně. Ale teď se pozice změnily. Teď je kamarádka sama a ona si užívá … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 3 komentáře

Opravdu už byl čas?

Umyla nádobí, tak jako každý večer. Připravila mu svačinu na druhý den, stejně jako každý večer. Uložila syna k spánku a snad třikrát ho hnala zpátky do postele, když vylezl, že má nudli nebo žízeň. Tak, jako každý večer. Zalila … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Ona

Je nemocná. Ví to. Je statečná. Mluví o tom otevřeně. Snaží se žít čestně a štve ji, že ostatní to šidí. Dneska se mě zastala. Co zastala, pohádala se. Kvůli tomu, že někdo řekl něco ošklivého o mém synovi. Kvůli … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Zlomek

Přeplněná letištní hala. Poledne v pondělí. Vedro. Všude hlahol a rámus. Davy lidí se tlačí u přepážek. Athény, Káhira, Stockholm … A on tam stojí uprostřed toho všeho. Úplně sán. Jen s maličkým ranečkem na zádech. Stojí a pláče. Rozhlíží … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Letní rýmovačka

Sekala jsem kosou Chtěls´ mě vidět bosou Kopřivy mě pálily Tobě oči zářily Sekala jsem kosou Sekala jsem srpem I když nebyl srpen Slunce prudce svítilo Tobě se to líbilo Sekala jsem srpem Vzala bych si sekačku Ale není za … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Tomu se říká smůla…

Co všechno mohla zmeškat ? Autobus a pak školu. No, nejspíš asi ne. Byla sobota poledne, takže školu určitě ne. Ale mohla zmeškat třeba autobus a pak rande. Nebo autobus a kino. Nebo vůbec nechtěla jít na autobus. Třeba nemá … Celý příspěvek

Rubriky: Srdcem a očima | Napsat komentář

Zmetek?

„To je zmetek, co pani…?“ ozvalo se někde za ní ve frontě. Zprvu tomu nevěnovala pozornost, ale po chvíli jí došlo, že ta poznámka patřila na adresu jejího syna, který se rozhodl trávit čekání na poště roznášením letáků z místa … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 4 komentáře

Pro ten okamžik…

Měl před sebou poslední kolo. Stála na stanovišti prokřehlá a sama. Čekala ho poslední jízda a potom zasloužená cesta do teplé voňavé postele, žena a dvouletý prcek. Naložil její věci do zavazadlového prostoru a nabídl jí místo vedle sebe. Obvykle … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Bobky

Jsou legrační. Malí lidé – kluci, holky, zkrátka děti. Naše děti. A ty jejich problémy , kam se na ně hrabe kdekterý dospělák. Nedávno jsem byla svědkem jednoho rozhovoru na pískovišti. Tam se děly věci, pane. Každá máma to zná. … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | 1 komentář

Co se děje pod peřinou

„Miláčku, chceš si s ním chvilku pohrát?“ otázka mě zastihla právě když jsem byla jednou nohou nakročená do postele. Moje drahá polovička byl pod peřinou, koukaly mu jen oči a nos a lišáčky na mě mrknul.

Rubriky: Srdcem a očima | Napsat komentář