Archiv rubriky: Příběhy psané životem

Díky čtyřem dnům, které jsem strávila v Jičíně, mém milovaném městě, jsem si dnes uvědomila jednu věc.

Hledala lásku, něhu, porozumění a třeba i tátu pro svého prcka. Říkala si, ať je jakýkoli, jen ať je má rád. Čas se vlekl. Našla ho. Připadalo jí, že našla zázrak.

Místo toho, abych dělala něco pořádného, se válím v nemocniční posteli. A ještě k tomu čekám. Čekání je hrozná věc.

Čekala jsem na svého milého. Šel někam na úřad a já courala po městě. Měla jsem na sobě vojenský kabát, ale čapku, co se nosí na hlavě jsem nesla v ruce. Ani nevím proč.

Sešli se tam, kde měli, přesně podle plánu. Přesto ale bylo všechno úplně jinak.

Nečekaná smrt mých přátel mě zastihla absolutně nepřipravenou.

…když se setkám se smrtí, honí se mi hlavou spousta otázek.

Včera, ve středu 15.3.2006 večer jsem dostala zprávu, která mě hluboce zarmoutila, zanechala navždy bolest v srdci.

Nemohlo to trvat déle než dvě vteřiny. Stalo se to jen pár desítek metrů ode mě. Jela jsem autobusem a stejně jako ostatní lidé kolem skoro nic nevnímala. Stála jsem v uličce a po celém dni v práci měla téměř … Celý příspěvek →

Pondělí Na to, že jde první den do školky se choval dost suverénně. Vstal v šest a s prohlášením, že je ráno a jdeme teda konečně do té školky se nechal obléknout. Ze šatničky mi utekl dřív, než jsem si … Celý příspěvek →

Tak jsem to zakřikla. Poté, co můj milý synek úspěšně zdolal nástrahy prvního půldne ve školce bez jediného mrknutí oka, jsem po dvou dnech musela čelit hysterickému výstupu, že mě nikdy neopustí a že chce být jenom se mnou. Držel … Celý příspěvek →

Dnešní ráno jsem si teda představovala úplně jinak. Můj synek jde prvně do školky. Po třech letech intenzivního soužití s mámou bude vhozen do každodenního koloběhu, povinností a nutností. Připravovala jsem se na ten den celou věčnost. První indicií, že … Celý příspěvek →

Jasně si vzpomíná, že se na ten den dlouho připravovala. Pečlivě vybírala oblečení, boty a doplňky. Dbala na to, aby všechno bylo perfektní, aby neopomněla ani nejmenší detail. Aby nemusela čelit ani jediné výtce, že něco není tak, jak má … Celý příspěvek →

Pokaždé, když můj tříletý synek vyvede nějakou tu lotrovinu, dmu se hrdě pýchou, že jsem to ustála a ujišťuji sebe i okolí, že mám výtečnou průpravu do budoucna, kdy bude starší a vynalézavější a že už mě snad ničím nemůže … Celý příspěvek →

Pokaždé, když čistím houby, vzpomenu si na léto, když mi bylo třináct a byla jsem na pionýrském táboře. Kromě toho, že mi zdravotnice málem přivodila otravu krve, bylo ten rok mimořádně mnoho hub. A já, pilná hospodyňka, kterou k šetrnosti … Celý příspěvek →

Konečně jsem ji viděla. Konečně jsme se setkaly. Menší dáma s červeným ježkem na hlavě a úsměvem přes celou tvář. Tak to je ona. Tři roky jsme si psaly, volaly, vyměňovaly příběhy ze života a litovaly, že jsme se tehdy … Celý příspěvek →

„Tak co, jak se máš? A klape vám to ? No povídej,“ otázky nemají konce. Kamarádka, kterou rok neviděla, se jí najednou zjevila uprostřed velkoměsta. Ustaraná, neupravená a evidentně nespokojená se svým životem. Mluví a mluví a snad ani nedýchá. … Celý příspěvek →

Červencové odpoledne.Taneční parket. Stojí tam úplně sám a netrpělivě vyčkává až přijde ta chvíle. „ Maminko, kdy už půjdeme, chci si zatancovat,“ škemral od samého probuzení. Konečně! Rána do bubnu. Jeho tělem projel jakýsi výboj. A další. A další.Buben odměřil … Celý příspěvek →

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo … Celý příspěvek →

Hryže jí to. Ta představa, že jí po něm její kamarádka vyjede. Její kamarádka, co už je roky sama. Ještě před časem na tom byly úplně stejně. Ale teď se pozice změnily. Teď je kamarádka sama a ona si užívá … Celý příspěvek →

Umyla nádobí, tak jako každý večer. Připravila mu svačinu na druhý den, stejně jako každý večer. Uložila syna k spánku a snad třikrát ho hnala zpátky do postele, když vylezl, že má nudli nebo žízeň. Tak, jako každý večer. Zalila … Celý příspěvek →

Je nemocná. Ví to. Je statečná. Mluví o tom otevřeně. Snaží se žít čestně a štve ji, že ostatní to šidí. Dneska se mě zastala. Co zastala, pohádala se. Kvůli tomu, že někdo řekl něco ošklivého o mém synovi. Kvůli … Celý příspěvek →

Přeplněná letištní hala. Poledne v pondělí. Vedro. Všude hlahol a rámus. Davy lidí se tlačí u přepážek. Athény, Káhira, Stockholm … A on tam stojí uprostřed toho všeho. Úplně sán. Jen s maličkým ranečkem na zádech. Stojí a pláče. Rozhlíží … Celý příspěvek →

„To je zmetek, co pani…?“ ozvalo se někde za ní ve frontě. Zprvu tomu nevěnovala pozornost, ale po chvíli jí došlo, že ta poznámka patřila na adresu jejího syna, který se rozhodl trávit čekání na poště roznášením letáků z místa … Celý příspěvek →

Měl před sebou poslední kolo. Stála na stanovišti prokřehlá a sama. Čekala ho poslední jízda a potom zasloužená cesta do teplé voňavé postele, žena a dvouletý prcek. Naložil její věci do zavazadlového prostoru a nabídl jí místo vedle sebe. Obvykle … Celý příspěvek →

Viděla ho pootevřenými dveřmi. Ale nebyl tam sám. Zpočátku by si toho snad ani nevšimla, ale když se pozorně zadívala, všimla si letmého stínu, který se mihnul po stěně.Její pozornost byla ale upřena na Robina. Ležel na posteli, jeho chodidla … Celý příspěvek →